Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše stanoviska - Miroslav Kavij

Miroslav Kavij: Politická korektnost aneb realita kapitalistického vývoje v naší zemi.

Na české poměry vyvolaly v mediích nebývalý rozruch nápisy na „nových médiích“ v podání jednoho z kandidátů pro volby do poslanecké sněmovny.

Mnohá vyjádření na zmíněných „nových médiích“  jsou hitem internetových médií a je pochopitelné, že ne každý se s nimi ztotožní. Vyjadřují někdy až drsnými výrazy skutečný stav společnosti po 28 letech budování kapitalistických světlých zítřků v naší zemi.  Názory, které lze stále častěji opět slyšet v hospodách a v ulicích od obyčejných lidí. Sdělení, které se od Havlova hesla o pravdě a lásce vzdalují stále více, přímo úměrně s přibývajícími roky od majetkového převratu.

 Sdílené kritické názory  by určitě nevzbudily v médiích, včetně internetové televizní stanice tolik rozruchu a pohoršení, kdyby nebyly od kandidáta KSČM. Navíc obracející svou tvář s vyslyšením prosby k bohu, což se s komunistou neslučuje!  Co na tom, že poslední prezident ČSSR Gustav Husák byl věřící, stejně jako spousta dalších straníků tehdejších nomenklaturních kádrů.

Mnozí z občanů ale budou zcela jistě souhlasit s ironickým sdělením jednoho ze zmíněných nápisů hlásající, že „Pokrok v kapitalismu prostě nezastavíš“. 

  Politická korektnost politikům škodí. Díky ní jsme si zvykli na jejich fráze, bezmyšlenková sdělení a papouškování, stejně jako bezkonfliktní názory ve volebních diskusích. Ten kdo se vymyká, nazývá věci pravými jmény a je konzistentní ve svých názorech se stává nepohodlným a snadným terčem mediálního každodenního hanobení a strefování.

 Prezident Zeman o tom ví své.   Jeho neustálá kritika a poukazování na řízenou migraci, stejně jako kritický pohled na skutečný stav Evropské unie jsou jen špičkou ledovce způsobující neustálý slet supů  mediální žumpy na jeho hlavu.  

 Parlamentní volby klepou na dveře. Přemýšlejme nad skutečným stavem ve  kterém se republika nachází. Pohledy a názory občanů na „kvalitu“ a plnohodnotnost života se budou samozřejmě lišit. Povětšinou podle stavu jejich peněženek a výše finančního konta. Někdo vidí rozkradenou republiku, zbídačené zemědělství, kdy většinu potravin a produktů musíme dovážet. Navíc podřadné kvality. Někdo se naopak domnívá, že díky plným obchodům mnohdy nepotřebného zboží se máme nejlépe v historii a na fronty na banány nechce vzpomínat.

 Svět je neklidný stále více a na pokraji jaderného zničení. Budeme hodnotit NATO i nadále jako vojenský obranný pakt, přestože ve své 70. leté historii stál za desítkami válečných konfliktů a politických převratů ve spoustě zemí světa?  Nezpůsobí islamizace zánik Evropy?

Nezpochybnitelné a zároveň smutné je, že ke kapitalismu patří neodmyslitelně nezaměstnaní, žebráci, bezdomovci, lidé umírající v mrazivé zimě na ulicích. Nejsem zdaleka jediný kdo se domnívá, že tento stav není slučitelný se společností 21. století a je obrovskou morální ostudou kapitalismu. 

Kontroverzní sdělení na „nových médiích“ o kterých pojednává tento příspěvek se váží s osobou  Oldřicha Duchoně.  Poukazují v plné nahotě na realitu života lidí v naší zemi. Bez politické korektnosti.

 

Miroslav Kavij: Dobrá životní úroveň a optimismus z budoucnosti se konečně stávají realitou. 

Vyplývá to alespoň na základě nedávno zveřejněných výsledků průzkumu agentury Data Collect a z analýzy UniCredit Bank pro generaci Čechů ve věku 30 –39 let.

Podle uvedených údajů naprosté většině českých třicátníků stačí jejich příjmy a cítí se finančně zabezpečeni. Téměř každý druhý uvádí, že mu z výplaty zbývá dost, aby si mohl  nakoupit co potřebuje, a ještě si k tomu mohl něco ušetřit. Sedm z deseti se zajišťuje na budoucnost, většina vlastní nebo spoluvlastní bydlení, tři čtvrtiny se zajímají o investice, každý třetí pravidelně investuje.

Škoda jen, že podobné průzkumy nezveřejňují podrobnější charakteristiku oslovených osob poskytující anketní údaje. V porovnáním  s údaji ČSÚ ohledně vývoje mezd totiž výsledky analýzy uvedené banky poněkud „pokulhávají“.

Při pohledu na hrubou měsíční mzdu v 1. čtvrtletí letošního roku ve výši 27 889 Kč, (čistá mzda přibližně 21300 Kč) a medián mezd představující hranici 23 704 Kč (čistá mzda asi 18 400 Kč) je tak zřejmé, že se bance podařilo oslovit skutečně „ správné“ respondenty.  

V obnovené kapitalistické společnosti se finanční a sociální nůžky občanů rozevírají stále více. Zatímco menší procento obyvatel je finančně zabezpečeno do konce svého života, další část dospělé populace obrací každou korunu. Důležité je, že mediální výstupy podobných finančních průzkumů mají nevyčíslitelnou hodnotu pro bankovní společnosti. Díky mediálnímu šíření o dobré kondici naší ekonomiky nabádají občany k větším nákupům a investicím spojené s finančním břemenem v podobě nových úvěrů, hypoték a dalších finančních produktů, které banky hrající prim v nejlepší lidské společnosti pro blaho svých klientů nabízejí na každém rohu. Právě současný konzumní způsob života společnosti vytváří bankám a finančním domům nejlepší podhoubí a podmínky.

Jen přemýšlím, jak by v podobném výzkumu dopadla skupina seniorů, z nichž mnozí mají k živobytí měsíční částku nižší než 10 tisíc Kč. Z ní musí zaplatit nájem za byt, topení, elektřinu či plyn. Pro upřesnění uvádím průměrný starobní důchod, který v červnu letošního roku podle ČSSZ činil 11 807 Kč.

Díky finanční štědrosti končící vlády v souvislosti s blížícími se volbami do poslanecké sněmovny si výrazně přilepší na konci roku početná skupina státních zaměstnanců a od ledna příštího roku i senioři. Škoda, že tento typ voleb není každý rok. Možná by se podařilo během krátkého časového úseku splnit jeden ze lživých slibů z doby majetkového převratu v roce 1989.  Srovnání platů našich občanů se Západem do dvaceti let!

               

Miroslav Kavij: Ministr Bělobrádek v nové roli

Lidovecký ministr Bělobrádek má vskutku široký záběr. Kromě řízení svého resortu poskytuje cenné rady matkám samoživitelkám a dokáže udržovat vřelé vztahy s německým sudetoněmeckým landsmanšaftem, za což je oprávněně značnou částí našich obyvatel nazýván vlastizrádcem. Nejpracovitějším členem vlády je, i pokud se týká jeho počtu návštěv do USA. A právě nyní nastává příležitost, jak některé rady z cest za oceán realizovat.

Pod jeho záštitou se v Praze 21. září uskutečnila konference Naše kubánská otázka o současném vývoji a budoucnosti Kuby, v souvislosti s plánovaným odchodem Raúla Castra do důchodu v únoru příštího roku. Výčet pozvaných hostů za českou stranu dává tušit, že socialistickou Kubu může v brzké době čekat podobný scénář svržení režimu, který Amerika praktikovala v minulosti v zemích, kam potřebovala dosadit svoji loutkovou vládu. Šimon Pánek (ředitel Člověka v tísni) mající zkušenosti z Majdanu na Ukrajině či Martin Palouš (ředitel Mezinárodní platformy pro lidská práva na Kubě) jsou toho plně zárukou!

Bělobrádek v roli přisluhovače prosazování amerických zájmů tak rozšiřuje hnízdo českých politických a vojenských osobností toužících po destabilizaci současného světa. Přidává se ke generálovi Petru Pavlovi, pro kterého je největším současným vojenským agresorem Putinovo Rusko. K senátoru Štětinovi a čestnému předsedovi TOP 09 Schwarzenbergovi - podporovatelům válečných konfliktů na Ukrajině. K dalšímu lidoveckému ministru Hermanovi - obdivovateli  společenského »pokroku« Tibetu, usilujícímu o destabilizaci vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Čínou.

Správné směřování a uspořádání světa představil nejen Bělobrádkovi  v minulých dnech americký prezident Donald Trump v projevu na Valném shromáždění OSN. V něm potvrdil, že USA se role světového četníka, strážce správného výkladu demokracie a ochránce dodržování lidských práv, nikdy nevzdají! Přestože podle Trumpa Amerika nechce nikomu vnucovat svůj styl života, tak jsou některé národy, které samy o sobě rozhodovat nesmějí. Osou zla tak nadále zůstávají státy Írán, Venezuela, Kuba a Severní Korea.

Parlamentní volby se blíží. Mějme na paměti chování politiků, které jde proti zájmům občanů naší republiky. Upřednostněme ve volbách strany usilující o zachování světového míru a řešení konfliktů diplomatickou cestou. Strany vlastenecky orientované, toužící po spolupráci se všemi velmocemi a státy světa.

 

 

Miroslav Kavij: Válka mezi ČSSD a ANO pokračuje

Ještě mediálně nedozněla bitva mezi ministerstvy řízené ministry Chovancem a Pelikánem ve věci žádosti o vydání k trestnímu stíhání poslanců hnutí ANO Babiše a Faltýnka v kauze Čapí hnízdo a je zde další! 

Tentokrát jsou jejími aktéry předseda vlády Sobotka a ministr financí Pilný. Hraje se o růst platů zaměstnanců ve státní sféře. Ačkoliv premiér v roli kapitána potápějící se lodi ĆSSD všechny ubezpečuje, že peníze se najdou, ministr financí je jiného názoru. Požadované navýšení znamená najít ve státní kase desítky miliard korun, což znamená nárůst deficitu státního rozpočtu na rok 2018 z navrhovaných 50 miliard na celých 100!

Situaci svou stávkovou pohotovostí na podporu navýšení platů zaměstnanců vyhrocují školské, zdravotnické, hasičské a další odbory. Obnovený kapitalismus v naší zemi po roku 1989 zklamal i v případě zajištění spravedlivé odměny za odvedenou práci. Je nejvyšší čas skoncovat s levnou prací i s rozevíráním „sociálních nůžek“ ve společnosti. Příští dny napoví k jakému skutečnému navýšení platů učitelů, zdravotníků a dalších skupin státních zaměstnanců dojde.

A na co se můžou těšit penzisté? O navýšení starobních důchodů rozhodne až nové složení poslanecké sněmovny. Mějme tuto skutečnost na vědomí při volbách. V případě vzniku asociální pravicové vlády složené ze stran ODS, TOP 09 a dalších se může opakovat situace z doby vlády premiéra Nečase. Ta pro seniory k jejich navýšení penzí našla ve státní pokladně celých 40 korun. Jsem názoru, že tato věková skupina občanů si za svoji celoživotní práci pro společnost zaslouží důstojné stáří, vycházející z odpovídající valorizace penzí.

Dejme svůj hlas v nadcházejících volbách straně, která ve svém volebním programu požadavky na odpovídající mzdy i důstojné penze prosazuje - KSČM !

 

Miroslav Kavij: Proč chybí finanční prostředky když se ekonomice nebývale daří ?

Nedávné rozhodnutí vlády o navýšení platů je jistě příjemnou zprávou pro více než 600 tisíc zaměstnanců veřejného sektoru.

Nechci polemizovat zda za rozhodnutím končícího  kabinetu  premiéra Sobotky  je  obava z volebního  debaklu  ČSSD v  podzimních volbách nebo lepší výběr daní v kombinaci s dobrým stavem naší ekonomiky. Spousta občanů si spíše pokládá oprávněně jinou otázku.  Kam se všechny finanční prostředky v době, kdy se nám tak nebývale daří „ztrácejí“!

Jak je možné, že kromě zadlužení státu, krajů a obcí jsou „podfinancovány“ všechny státní resorty? Proč každodenně slýcháme z úst jednotlivých ministrů stesk nad nedostatkem peněz pro školství, zdravotnictví, dopravu, vědu a výzkum?          

Privatizace z 90. let znamenající výprodej majetku státu zahraničním firmám se architektům kupónové privatizace Klausovi, Třískovi a Ježkovi povedla na výbornou. Bohužel ne pro naprostou většinu občanů našeho státu. Výsledkem zpackaného převodu majetku je „legální tunel odklonu peněz“ do zahraničí ve formě dividend představující ročně balík větší než 300 miliard korun! 

Z něj by bylo možné „vzít“ chybějících asi 40 miliard korun pro potřeby armády ČR k uspokojení nehorázného požadavku USA vyčleňovat na zbrojení v rámci NATO finanční prostředky ve výši 2 % HDP.  Občané mohli předcházet nechutným mediálním a komediálním vzájemným přestřelkám ministrů zda se ve státním rozpočtu najde pro seniory každoročně pár korun navíc.  Nedocházelo by k vyhrožování stávkou různými profesními skupinami z důvodu neuspokojení jejich mzdových požadavků.  Díky „příznivějšímu“ stavu našich peněženek by občané se možná nepozastavovali nad raketovým vzestupem cen másla a mléčných výrobků.

Přidáme-li k tomu další finanční prostředky, které se ztrácejí díky mohutnému korupčnímu prostředí v rozkradeném českém státu, pak je nezpochybnitelná jedna věc. Za bývalého totalitního režimu neustále kritizovaným ODS, TOP 09 a dalšími pravicovými stranami měl stát dostatek financí nejen na výstavbu bytů, pražského metra a elektráren.  Ale také na bezplatné školství, zdravotnictví a na téměř za hubičku cestování a kulturu.  Stejně jako na poskytování dětských přídavků všem dětem a důstojnou výši starobních důchodů.

V podzimních volbách do poslanecké sněmovny se o přízeň voličů bude ucházet  rekordní počet politických stran a uskupení. Mnohé, nově vzniklé  již svým názvem

 

Miroslav Kavij: Která strana napálí více voličů?

 

Volební kampaň jednotlivých politických stran začíná nabírat na intenzitě.

V honbě za každým voličem v ní strany slibují možné i nemožné ale každopádně to nejlepší pro každého! ČSSD převzala štafetový kolík odborů vyhlášením války levné práci. Šéfové KDU, ANO 2011 a ODS pro své voliče napsali volební knižní publikaci s vizí lepší budoucnosti pro každého.

TOP 09 trvale potácející se pod hranicí volitelnosti vstupuje do volební kampaně čítající  60 miliónů korun pod heslem Neuhneme, slibující občanům vstup do eurozóny.  

V přemíře slibů tak v mediálně volební masáži zapadají informace o ztrátě paměti premiéra Sobotky před soudem v kauze privatizace OKD. Stejně jako jeho sdělení, že před soudem nestojí ti praví. Bezvýznamná zůstává  informace o vylodění amerických tanků a obrněných vozidel s vojáky v Gruzii. A může někoho v době falzifikace historických událostí a navrátivším se projevům fašismu překvapit informace o hajlování německých fanoušků během fotbalového zápasu mezi českou a německou reprezentací minulý pátek v pražském Edenu?

Kdo by přikládal větší význam sdělení, že naše armáda utajeně vybírá záložní letiště, chystajíc se tímto krokem k možné válce?

Podíváme-li se zpětně na výsledky budování kapitalismu v naší zemi po roce 1989 tak pohled moc lichotivý není. Spíš naopak. Téměř 70 tisíc bezdomovců, dalších 120 tisíc osob bezprostředně ohrožených ztrátou bydlení.  Kapitalismus nahnal lidí do dluhů. V roce 2016 probíhalo u fyzických osob celkem 4,5 milionu exekucí a to proti 834 tisícům dospělým dlužníkům. Těžkými antidepresivy se s psychickými problémy léčí 600 tisíc dospělých lidí. 

Je zbytečné polemizovat, která z porevolučních vládnoucích stran - ODS, TOP 09, ČSSD, KDU- ČSL nebo ANO 2011 - má větší podíl na ekonomickém a morálním stavu současné společnosti.

KSČM ve svém volebním programu nabízí systémovou změnu, a nikoliv jen úpravy v rámci současného systému zvýhodňující menšinu bohatých či mocných na úkor ostatních. Socialismus zůstává neslušným slovem jen pro pražskou kavárnu. Stále více lidí si je vědoma podvodu, ke kterému na nich došlo v roce 1989.  Stejně jako skutečnost, že socialismus v porovnání s kapitalismem znamená lepší životní podmínky převážné většiny občanů!

Hlas pro KSČM v podzimních volbách znamená také mírové řešení mezinárodních konfliktů. V době, kdy slovo válka je každodenně skloňováno ve všech pádech to není málo!

 

 

Miroslav Kavij: Přívlastek levicové strany ztratila ČSSD dávno

Vrátí se ČSSD  z pohledu počtu získaných hlasů na počátky 90. let minulého století? Volební preference tomu zatím plně nasvědčují. Doplatí strana na její mocenské choutky za každou cenu se podílet  na vládnutí  v nesourodé koalici s KDU-ČSL a ANO 2011 ? Nebo příčiny současného stavu sahají daleko hlouběji?

ČSSD kromě  Miloše Zemana a Jiřího Paroubka neměla v pozici předsedy strany nikdy silnou osobnost. Vladimír Špidla  jak uvedl tehdejší jeho vládní spolustraník ministr kultury Pavel Dostál chodil na zasedání vlády nepřipraven. Stanislav Gross skončil svoji politicky skvěle nastartovanou politickou kariéru předčasně  kvůli svým majetkovým poměrům, které stejně jako Babiš nedokázal nikdy věrohodně vysvětlit - viz jeho citace  „Ten původ je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže.“  Sobotka spojený s divokou privatizací OKD a obklopen lidmi typu Špidla je pro mnohé voliče  stále častěji považován za typ politika pohybující se ve vzduchoprázdnu, který neví jaká nálada mezi lidmi panuje.

Svůj podíl v odlivu voličů sehrál také dlouhodobý mocenský boj různých křídel ČSSD vydatně mediálně prezentován znamenající  odstranění oponentů a křiklounů  Michala Haška, Jiřího Zimoly, Jeronýma Tejce, Zdeňka Škromacha či  Jany Volfové. Odlivu voličů dokonale napomohl také bývalý  ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, neoblomně  prosazující myšlenku přijetí ročně až 30 tisíc imigrantů. Samostatnou kapitolu tvoří dlouhodobě rozdílné postoje  a útoky z vlastních řad na  prezidenta Zemana.

O vratkosti poměrů v ČSSD mnohé napovídá jejich poslední sjezd. Způsob znovuzvolení Bohuslava Sobotky do čela strany byl víc než famózní  a srovnatelný na české poměry snad jen se sokem Babišem.  Stačilo ale pár týdnů, aby pod tíhou šíření nespokojenosti členské základny  došlo  na šachovnici  sociální demokracie k přeskupení jejich hlavních hráčů.

 Nová rošáda pánů Zaorálka, Chovance a Sobotky  zatím stačila  pouze zastavit propad důvěryhodnosti ČSSD v očích voličů.

Nezabírá ani ostřejší rétorika Zaorálka, který je po téměř čtyřletém vládnutí ČSSD překvapen nízkými mzdami v zemi a po vzoru odborářů vyhlašuje další konec levné práce.

Pro mnohé voliče je bohužel   Zaorálek  bezzásadový  politik, poplatný pouze zahraniční vrchnosti – viz postoj k dění na Ukrajině  a  pokračujícím sankcím vůči Ruské federaci, schopný  změnit rétoriku na populistickou jen před volbami.

ČSSD skutečně  levicovou stranou v popřevratovém období nikdy  nebyla.  Za více než čtvrtstoletí budování kapitalistické společnosti nedokázala coby strana v mnoha vládách prosadit ani to základní. Důstojnou mzdu pro všechny pracující. Co se podařilo dokonale  je rozevření „příjmových“ nůžek do neúnosných rozměrů.

Za  svůj příliv volič voličů v 90. letech může děkovat především tehdejšímu svému předsedovi Zemanovi, který těžil z primitivního a mnohdy vulgárního antikomunismu ve společnosti a díky „Bohumínskému“ usnesení se snažil „podnikatelsky“ zničit konkurenci na levém straně voličského spektra  - KSČM. Ta se v porovnání s  ČSSD  těší mezi voliči stále stejné oblibě. Možná také proto, že na rozdíl od sociální demokracie  se nikdy neodklonila od svých slibů.

 

 

 Miroslav Kavij: Nejen o slibech Václava Havla a Václava Klause

Konec letošních prázdnin bude ve znamení probíhajících  volebních kampaní politických stran prezentujících mix reálných, populistických a  mnohdy již na první pohled  nesplnitelných slibů voličům.

Počátek slibů z kategorie předem nesplnitelných a pro mnoho občanů s odstupem času lživých jsou spojeny s rokem 1989 a hlavním protagonistou této doby  Václavem Havlem.

„Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají“. 

Kdo by neznal některou z jeho vět  dnes již legendárního  projevu z prosince tohoto roku, z doby  kdy se dohrávalo poslední dějství skvěle zrežírované divadelní hry o předání moci v tehdejším Československu a bylo potřeba „ ukočírovat“  odehrání posledního  dějství. Zvolit „správného“ prezidenta lidu!

To naopak další z protagonistů přelomového období 20. století Václav Klaus  byl politik jiného kalibru! Vědom si skutečnosti, že majetek státu je nutné co nejdříve „předat“ do správných rukou jakýmkoliv způsobem se mu při záměrné absenci právního rámce podařilo na jedničku. Jeho výroky "Je obtížné rozlišit čisté a špinavé peníze, protože to na nich není poznat" nebo "Řešení není v ničem jiném než v důsledném zavedení tržních vztahů, jedině ty nám ukážou, kdo si co skutečně zaslouží" přesně zapadají do pokračujícího scénáře vývoje státu po roce 1989. 

Rozkradení majetku v přímém přenosu proběhlo přesně podle tehdejších výroků Klause směrem k transformaci ekonomiky.  Pro mnohé občany se vzorem úspěchu stala postava Viktora Koženého,  který v rámci kuponové privatizace  připravil  akcionáře Harvardského průmyslového fondu o majetek překračující deset a půl miliardy korun.

V současné době  i díky „úspěšné“ kuponové privatizaci můžeme  po vzoru vyspělé americké demokracie sledovat vstup dalších  oligarchů na domácí  politickou scénu. Po Andreji Babišovi, kterému vstup do nejvyšších pater politiky vyšel na jedničku a „jeho“ Agrofert  díky podílu na získávání státních zakázek  se může pyšnit svými ekonomickým růstem  vstupují  na scénu v dresech  politických  stran další  oligarchové. Za všechny uveďme  miliardáře Pavla Sehnala v barvách obnovené ODA, Dalibora Dědka za  Starosty a nezávislé či spolumajitele investiční skupiny Penta Marka Dospivy, finančně spojeného  s Robejškovou stranou Realisté.

Pravé důvody vstupu oligarchů do politiky nechám na každém voliči. Nedomnívám se ale, že tím hlavním důvodem bude narůstající obava z možného světového válečného konfliktu, kterou sdílí stále více našich občanů.

KSČM je jediná politická strana, která má otázku zachování míru ve svém volebním programu. Mějme tuto skutečnost na paměti, až půjdeme ve dnech   20. - 21. října k volbám!

 

 

Miroslav Kavij: S jakými radami se nám vrátil ministr Bělobrádek z USA?

 

Tak se nám ministr Bělobrádek vrátil z další „poradní“ cesty do Ameriky, kam se vydal v době vygradování obav z koalice se Starosty spojené s podzimním zastoupením KDU-ČL v novém složení poslanecké sněmovny. 

Vrátil se s příslibem a ujištěním , že Američané  i po nástupu nové americké  administrativy dostojí   svým závazkům  v rámci NATO  a v případě, že by například Rusko napadlo některého ze členů NATO mu přišli na pomoc.

Směrem k voličům je Bělobrádkův návrat do „vlasti“ spojen i s prohlášením, že je připraven rezignovat, pokud KDU-ČSL skončí v letošních říjnových sněmovních volbách s horším výsledkem než před čtyřmi lety.

Důvod proč volit právě KDU – ČSL je podle vyjádření předsedy strany Bělobrádka na Parlamentních listech prostý. „ Jsme skromní a nejlepší“. Ale dá se hovořit o skromnosti této strany v případě největší majetkové zlodějny a krádeže po roce 1989 v podobě tzv. restitucí církevního majetku?

A s čím novým ve volebním programu tato proněmecky orientovaná strana přichází před voliče tentokrát? Jedná se o stále stejné priority - podpora mladých rodin s dětmi, školství, zdravotnictví, důstojný život seniorů. Ostatně jako většina ostatních politických stran. Priority, které KDU-ČSL omílá kolem dokola téměř 30 let, bez většího hmatatelného výsledku.

Není na místě straně, která v oblasti zbrojení tak velice souzní s USA poskytnout malé doporučení v podobě využití části finančních prostředků na neopodstatněné navyšování výdajů na obranu právě pro sociálně nejzranitelnější skupiny obyvatelstva? Nebo se rozpomenout na rok před 1989 na poskytování tzv. novomanželských půjček?

Výsledky voleb nám mnohé zodpoví a napoví. V případě nepříznivého výsledku KDU –ČSL zda se jednalo pouze o Bělobrádkův předvolební folklór, nebo udělá chlapské gesto a svoji rezignaci skutečně nabídne.

Nejspíše ale uslyšíme prohlášení, že z důvodu obrany demokracie proti Babišovi je jeho odstoupení politicky nepřijatelné a jeho rezignací by hrozila totalita. Zklamal snad někdy lidovec?

Za situace, že KDU- ČSL bude „poctěna“ účastí i v nové vládě se můžeme dočkat dalšího sbližování Sudetoněmeckého krajanského sdružení s Bělobrádkem a Hermanem a nastolení jejich dlouhodobě palčivého požadavku v podobě prolomení Benešových dekretů.

 

 

Miroslav Kavij: Je úsilí Ukrajiny k přijetí do NATO pojistkou proti  novému Majdanu

 

Jaké jsou důvody sílící snahy vládnoucí ukrajinské garnitury o vstup této ekonomicky zbídačené a válkou zmítané země  do NATO ?  V českých kotlinách nejen pro pány Štětinu, Schwarzenberga a Ženíška   jsou jimi strach a hrozba z další   rozpínavosti Ruska. Pro jiné to mohou být obavy z nového Majdanu, tentokrát proti prezidentu Porošenkovi a jeho vládnoucí klice.

Neoddiskutovatelným faktem zůstává, že vložené počáteční finance které Spojené státy ve výši  5 miliard dolarů tzv.  investovaly do "evropských aspirací" Ukrajinců se začnou brzy bohatě úročit!

Zatím především ze zisku plynoucího z dodávaného uhlí z USA. Není žádnou novinkou, že Ukrajina „odříznutá“  od „vlastního„ uhlí  je nucena tuto nerostnou surovinu v současnosti nakupovat  z Jižní Afriky. Od srpna se novým dodavatelem  stanou  USA.

Podle ministra energetiky a uhelného průmyslu Ukrajiny Igora Nasalika daly údajně Spojené státy předběžný souhlas s dodávkou 300-350 tisíc tun za měsíc, což by činilo 3,5 až 4 miliony tun ročně.  I když dodávané uhlí ze Spojených států považuje Petro Porošenko za vítězství, tak ve skutečnosti se stane   nejdražším dodávaným uhlím  na ukrajinský trh.

Zatímco dříve dodávané uhlí z území  Doněcké a Luhanské lidové republiky přišlo Ukrajinu na 70 – 80 dolarů za tunu a z Jižní Afriky na 97 dolarů, tak „americké uhlí“ bude za pouhých 110-130 dolarů. Na Ukrajině navíc v souvislosti s blokádou Donbasu přišlo o práci dle Porošenka na 300 tisíc lidí.

Další ranou potápějící se ukrajinské ekonomice je současné   rozhodnutí londýnského Nejvyššího soudu, který nařídil Ukrajině zaplatit Rusku nominální hodnotu dluhopisů ve výši tří miliard dolarů a navíc  kompenzovat část soudních nákladů a  uhradit 75 milionů dolarů na úrocích z dluhu a penále z prodlení, které se odpočítává od 21. prosince 2015.

Připočteme- li k k tomu trvalé  snahy   separatistů obou lidových republik  působících   na území Ukrajiny na vytvoření  společného státu  nazvaný  Novorusko,   je jasné proč sílí snaha prezidenta Porošenka  a ministra zahraničí Ukrajiny Pavla Klimkina o začlenění této země do NATO.  Zatímco v současnosti   podle nového zvláštního  vyslance  USA pro Ukrajinu Kurta  Volkera  Spojené státy uvažují o tom, že začnou ukrajinskou armádu bojující na východě země s proruskými rebely zásobovat zbraněmi , zůstává otázkou kdy se stane aktuální  otázka samotného  vstupu do NATO. Tím by došlo ze strany USA a  NATO  k dokončení obkličování Ruska. Před Spojenými státy by zůstal poslední úkol. Najít vhodnou záminku či provokaci k vyvolání válečného konfliktu s Ruskou federací.

 

 

 Miroslav Kavij: Peníze pro seniory nebo na válečná tažení?

 

Penzijní reforma. Citlivé a věčné téma, které v nepravidelných časových intervalech rezonuje společností hezkou řádku let a jehož konečné řešení je v nedohlednu. V rámci předvolební kampaně politických stran zazní spousta slibů s cílem získání hlasů této nejpočetnější voličské věkové skupiny, které se ovšem dnem 21. října stanou opět planými sliby.

Hroutí se skutečně Bismarckův třetinový solidární systém nebo je současný zákon o důchodovém pojištění pořád funkční? Částečnou odpovědí by mohlo být srovnání výdajů na důchody v % HDP jednotlivých států Evropské z roku 2014 vypadající následovně:

Řecko 17,5- Itálie 16,5 -Francie 15,3-Rakousko 15,0-Portugalsko 14,9 - Nizozemí 13,5-Finsko 12,8-Belgie 12,2-Německo 12,2-Španělsko 11,9-Slovinsko 11,6 -Lucembursko 9,8 - Česká republika 9,8 - Malta 9,5-Kypr 9,4-Slovensko 8,5-Litva 8,2 -Estonsko 7,9 -Lotyšsko 7,8 -Irsko 7,2.  Průměr EU je 13,8 %.

 Od mocenského převratu v roce 1989 je „důchodový fond“, který zdědily „postkomunistické „vlády ve výši 670 miliard dávno „rozkraden“ a výše starobních penzí z původní výše 62% se snížila na současných asi 40% k průměrné mzdě.

Nezvítězila pravda a láska, ale zlodějina a gauneriáda. Žádná z polistopadových vlád nedokázala uhlídat miliardové úniky díky děravým zákonům a špatnému výběru daní. Navíc téměř všechny podniky, které přinášely státu zisk byly v podstatě za „hubičku darovány “ do soukromého vlastnictví většinou cizincům a tím i každoročně plynoucí zisk do zahraničí ve výši kolem 300 miliard Kč. 

Nenechme se strašit poplašnými zprávami ministra financí Pilného, že peníze na důchody nejsou. Ani úsměvnými nápady Matěje Stropnického spočívající v odprodeji seniorských bytů státu, znamenající finanční si přilepšení na stáří.

Peníze k zabezpečení penzí pro seniory ve státním rozpočtu jsou.  Obávám se ale, že pro vládu, která vznikne po podzimních volbách bude větší prioritou navyšování armádního rozpočtu směřující k dalšímu společnému válečnému tažení pod křídly NATO na Rusko, nežli zabezpečení důstojného stáří našich občanů, alespoň částečně srovnatelné se sousedním Německem.

 

Miroslav Kavij: Kterou stranu budeme volit tentokrát ?

Předvolební kampaň o přetahování voličů nabírá na intenzitě. Pro nerozhodnuté občany můžou být vodítkem pravidelně zveřejňované průzkumy volebních preferencí kandidujících stran a uskupení.  Někteří voliči se naopak rozhodnou na základě vlastního vnímání a zvážení současného stavu společnosti, které bude u každého jiné. Pro někoho může vypadat například takto.

Poctivá práce se nevyplácí. Peníze bohatým, dřinu chudým. 75% lidí má podprůměrnou mzdu. Chudí pracují na bohaté. Vykořisťování člověka člověkem je normální. Průměrné platy v peněžnictví jsou 48 tisíc, v lékařství 23 tisíc Kč. Solárním baronům jsme zaplatili už 200miliard. Senioři jsou na obtíž. Politik si po dobu mandátu může dělat co chce. Peníze jsou víc než člověk. Suverén je parlament, nikoliv voliči. Strany si po volbách udělají co chtějí. Politici jsou loutky zákulisních hráčů. Armádě USA jsou dveře v Česku otevřeny dokořán. Nejlépe se mají zloději, šlechta a církve. Chudobu chudým, peníze církvím. Někdo má 10 miliard, někdo lavičku v parku. Koupit se dá všechno. Morálka je přežitek. Lékařů ubývá, finančníků přibývá. Žáci šikanují učitele. Exekutor může všechno. Obyčejný člověk zákonům nerozumí. Nemorální právo je platné právo.

Ten, kdo se neztotožňuje s uvedeným hodnocením má usnadněnou volbu. Stačí si vybrat mezi ODS, TOP 09, KDU-ČSL, ČSSD či ANO. Jednu ze stran, která na základě své spoluúčasti ve vládách v popřevratovém období je spoluzodpovědná za současný marasmus našeho státu.

Další, kteří s tímto hodnocením sdílí souhlas možná berou za své i slova předsedy Evropské komise  Jean-Claude Junckera. „Na něčem se usneseme, necháme to chvíli ležet a čekáme co se stane. Když to pak nevzbudí žádný výraznější povyk, protože většina lidí si vlastně neuvědomí, oč se jedná, tak v té věci pokračujeme - krok za krokem, tak dlouho, až už není cesty zpět“.   

Tato skupina voličů toužící po skutečné změně má volbu jedinou. Dát svůj hlas v podzimních volbách KSČM. Straně, jejímž dlouhodobým programovým cílem je socialismus, sociálně spravedlivá společnost, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.

Před odevzdáním volebního lístku je může odradit pouze mediální strašení minulým režimem. Argumentace, že za socialismu nebyly banány je dětinské a naivní. Dnes si „pochutnáváme“ na bramborách z dovozu za prodejní cenu 18 Kč. Na bramborách, které by chovatel před rokem 1989 z důvodu jejich podřadné kvality nedal ani svým prasatům.  

A neustálé připomínání padesátých let? Donucovací praktiky používané ve věznici na vojenské základně USA Guantánamo můžou být ve 21. století vlastní pouze končící světové velmoci spojených států amerických, které neustále poukazují na porušování lidských práv v ostatních zemích. Ve zprávě Amnesty International z roku 2005, bylo toto zařízení nazváno „Gulag naší doby“.

Konečné rozhodnutí volby zůstane na každém z nás. I když pro mnohé TOP argumentem zůstane pocit svobody.  Určitě bude se mnou souhlasit nejeden tunelář, lobbista a korupčník!

 

 

 Miroslav Kavij: Pod praporem NATO je nutné zaútočit na Rusko!

 Středeční hlasování v Poslanecké sněmovně potvrdilo pokračující trend České republiky v uskutečňování cizineckých dobrodružných výprav pod praporem NATO. 

Na základě schválení vyslání 290 českých vojáků do Pobaltí by tak měla v příštím roce do Litvy zamířit mechanizovaná rota s pandury a do Lotyšska minometná četa, kde budou tyto jednotky působit v rámci aliančních mnohonárodních bojových uskupení.

U poslanců Stropnického, Hermana, Bělobrádka či Langšádlové pokračování jejich předcházejícího nekritického obdivu k NATO nepřekvapuje. Škoda, že u dalších poslanců, kteří vyslovili svůj souhlas nebylo dostatečným varováním s jakými problémy se dodnes potýkají země, kam „vstoupily“ jednotky NATO.

Státy Írák, Lybie a Sýrie jsou jen vrcholem  ledovce  dobyvačné   politiky a „řádění“ NATO   pod pláštíkem  ochrany  tzv. lidských práv a demokracie.

V Pobaltí v žádném případě nejde o ochranu pobaltských států před rozpínavostí Ruska. Tomuto argumentu věří pouze stále menší část diváků naší veřejnoprávní televize.

Naopak, vyslání vojáků je další díl scénáře přípravy války proti Rusku, když ten předcházející, s názvem „Ukrajina“ nevyšel!

Bohatství v podobě nerostných surovin, kterého se chtějí USA (NATO) zmocnit je příliš lákavé. Lákavější než další osud lidstva této planety.

Tímto rozhodnutím Česká republika pokračuje v nastolené „mírumilovné“ politice Václava Havla, kterou slíbil 15 milionům obyvatel tehdejšího Československa ve svém památném projevu. Slib, že země po zrušení Varšavské smlouvy (obranný pakt) nevstoupí do žádného vojenského paktu. 

Škoda jen, že našimi mocipány není naplňován, ale naopak ignorován jeden z jeho dalších slibů. Využít navyšující finanční prostředky pro obranu na podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní.

KSČM je jediná strana, která má ve volebním programu požadavek na vystoupení České republiky z NATO.

I poslední hlasování poslanců KSČM v poslanecké sněmovně dokazuje, že je oprávněný!

 

 

Miroslav Kavij: Předvolební rétorika, nebo renesance TOP 09?

Tradice, odpovědnost, prosperita - pilíře hodnot »šité«  Schwarzenbergovi přímo na míru. V kombinaci s volebním heslem »Neuhneme« jsou důsledkem současné renesance pravicové strany TOP 09. Alespoň podle vyjádření svého čestného předsedy, který napříč těmto hodnotám dokázal v popřevratovém období vytěžit pro sebe maximum a občanům našeho státu dal jasně najevo, co si pod uvedenými pojmy skutečně představuje. Byl to právě kancléř prezidenta Václava Havla, kdo si po změně společenského režimu v roce 1989 přál nejvíce návrat sudetských Němců i jejich majetku a položil tím základy pro pokračování jeho kolaborantské politiky usmiřování a neustálých omluv. Politiky, jejíž mistři se stali současní ministři Herman a Bělobrádek z politické líhně KDU-ČSL, ze které vzešel Miroslav Kalousek, aby později pro názorové rozdílnosti odešel založit právě TOP 09. Stejně jako další Havlovi kamarádi i Schwarzenberg se navzdory Benešovým dekretům těšil navrácení značné části majetku v restitucích.

Podobným způsobem je možné pohlížet i na stamilionové dotace, o které Schwarzenberg coby ministr vlády požádal tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska pro svoji firmu ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., a v dalším období dokonce po něm žádal odpuštění penále.

Zajímavé pro voliče je i vysvětlení privatizace Becherovky z 3. září 1997. Tento den o přestávce jednání Poslanecké sněmovny se narychlo sešla Klausova vláda, aby většinou hlasů upřednostnila nabídku Bakaly a Schwarzenberga. Projekt, pro který zvedli ruce všichni ministři Občanské demokratické aliance, jíž byl v té době Schwarzenberg členem.

V demokratických státech se stává nepsaným pravidlem, že lidé chtějí změnu. Nejinak tomu bude zřejmě i při těch letošních říjnových. Otázkou zůstává, zda se máme obávat pokračování dalších pokusů rádoby reforem ministrů TOP 09 z doby jejich působení ve vládě Petra Nečase. Experimentů, spočívajících v úsporných opatřeních ministra financí Miroslava Kalouska v podobě snížení platů státních zaměstnanců, na které si nerad vzpomene mnohý učitel, lékař či příslušník ozbrojených sborů. Nebo je libo pokračování reforem dalšího tehdejšího asociála – ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka?

Pokud ano, můžeme se těšit na další snahy o zrušení současného průběžného důchodového systému, stejně jako prodlužování věku odchodu do starobní penze. Případně nastolení otázky přechodu našeho státu na Euro. V době, kdy i ekonomové varují, že nevýhodný kurz koruny lidem znehodnotí jejich mnohdy celoživotní úspory.

Voliče může na čestném předsedovi TOP 09 mrzet snad jediné. Jako obhájce řízené migrace nedokázal těmto uprchlíkům dostatečně otevřít svou přátelskou náruč v podobě poskytnutí přístřeší na svém zrestituovaném panství. V případě podporovatele humanitárního bombardování Srbska či fašistického majdanu na Ukrajině by to mělo platit dvojnásobně!

 

Miroslav Kavij: Když Zeman není Havel, aneb Hysterická protikampaň pokračuje

Přestože zájemci o kandidaturu na pána Pražského hradu se příliš do střetu s tím současným nehrnou, tak hysterická protizemanovská kampaň jede na plné obrátky již dlouho. Mainstreamová média mají jasno!  Jakýkoliv jiný prezidentský kandidát bude v prosazování zájmů státu vhodnější než Zeman!

Michal Horáček, jevící se zpočátku jako nejvážnější protikandidát, se zatím velkému zájmu občanů při jeho návštěvách jednotlivých míst v republice netěší. Setkání v Sušici, na které přišel jeden občan, navíc levicově smýšlející, je toho příkladem. Mezi veřejností zůstane zřejmě navždy v lepším případě znám jako dostihový sázkař a bývalý majitel sázkové kanceláře Fortuna.

Jiří Drahoš je jiný hráč! Chemický vědec, dříve úřadující předseda české asociace Římského klubu, představující Zednářské společenství ovládané západní »Černou šlechtou« a přebohatými třinácti iluminátskými rodinami z USA. Alespoň pokud máme věřit údajům z knihy Michaela Morrise Co nesmíte vědět.

Za tohoto stavu nejen Alexandr Mitrofanov a Jiří Pehe chrlí téměř každý den nové senzace a skandály na současnou hlavu státu, ale vydatně je doplňují další politologové, žurnalisté a Zemanovi političtí odpůrci hlásící se k pražské kavárně.

Co na současném prezidentovi vadí? Snad všechno! Kritické názory k migračním kvótám Evropské unie a zahraniční orientace na všechny světové velmoci, tedy i Ruskou federaci a Čínu jsou jen vrcholem ledovce.

Proč vadí na Zemanovi věci, které nevadily u Havla? Je Zemanovo udělení milosti Kajínkovi větší zločin než Havlova hromadná amnestie znamenající následné zvýšení kriminality?

Nebo snad Zemanova viróza během otevírání korunovačních klenotů, která se bude skloňovat snad až do samotných voleb? Kolikrát ale média psala o téměř každodenních hradních alkoholických dýcháncích v přítomnosti eskort společnic za doby prezidenta Havla?

Zatímco Havlovo podlomené zdraví mělo za následek, že značnou část svého »úřadování« strávil v rukách lékařů, současný prezident přes přes své zdravotní problémy má každý týden pracovně nabitý.

Nebo snad za mediální humbuk v době, kdy církev zvyšuje svůj vliv na řízení státu, může Zemanův chladný vztah, který sdílel ke kardinálu Vlkovi a se kterým byl naopak Havel více než kamarád?

Jediným pozitivním obdobím pro Zemana tak zůstane jeho »pomoc« Havlovi v listopadových dnech 1989 v době majetkového a mocenského převratu.  Bohužel úroveň našeho školství, na které Zeman tak kriticky před národem poukazoval, se po 28 letech propadla ještě hlouběji.

Je jisté, že média se budou i nadále těžko vyrovnávat s jeho pravidelnými návštěvami po krajích, v rámci kterých se těší při setkáních s občany velké popularitě. Snad díky své bezprostřednosti, jasným názorům a stanoviskům na problémy společnosti, vycházejícím ze zájmů a potřeb obyvatel České republiky.

Určitou mediální nevýhodou Zemana je spolupráce s lidmi, kteří jej otevřeně podporují. Největší kritiku »schytal« za vystoupení Martina Konvičky po jeho boku na pražském Albertově 17. 11. 2015. Jaké štěstí, že na tomto místě nedal příležitost Tomáši Ortelovi zahrát jeho vlastenecký song Zůstaň mým domovem. Radek Banga mohl cenu Nadace Charty 77 dostat daleko dříve!

Prezidentské volby se budou konat na konci zimy. Být to v létě, horko by bylo díky zvyšující se mediální štvanici na Zemana nesnesitelné. Je zbytečné spekulovat, kdo z hlavních médií v ní odvede největší špínu. Prvenství již nyní patří veřejnoprávní České televizi řízené zvoleným ředitelem Dvořákem. Scénář se »piluje« již dávno. Staronový šéf má k tomu mandát víc než silný. Dostal jej od všech patnácti členů rady, zvolených podle zákona Poslaneckou sněmovnou. Putin může jen tiše závidět!

Zbývá dodržet jediné. Publicistika musí být vedena v duchu evropských hodnot, to znamená vyjadřovat a prosazovat zájmy lídrů hlavních států EU. Jediný, kdo bude opět poškozen a strádat, je volič–divák. Přestože poctivě každý měsíc platí daně ve formě koncesionářských poplatků.

 

 

Miroslav Kavij: Stane se blbá nálada minulostí ?

Na první pohled nedávné mobilizující zvolání Karla Schwarzenberga „ musíme vyrazit ze smradu na čerstvý vzduch a změnit ČR“ budí zdání, že je pouze předvolební rétorikou navazující na dřívější výroky Václava Havla o „blbé náladě“ či Miloše Zemana o „spálené zemi“.

Zvláště, když Tomáš Halík ve svém hodnocení občanům sděluje, že si žijeme relativně jako v ráji. I když je potřeba "vyvětrat Hrad od zápachu nikotinu, kořalky, lží, vulgarit a hulvátství“.

Nevypovídají ale ve skutečnosti tyto výroky o tom, jak se v budování divokého českého kapitalismu dařilo různým tunelářům, mafiánům a podvodníkům ? Kupónová privatizace spojená s Viktorem Koženým, Soudkova „Škodovka“, Chemapol, Mostecká uhelná, tunel Blanka, Hušákova Sazka. Miliardové kauzy patřící do seznamu mnoha desítek dalších umně provedených privatizačních lumpáren v právním vakuu tohoto státu. Zatímco v případě dvojnásobného nájemního vraha trvalo našemu soudnictví uznat jej vinným po několika letech, tak za finanční machinace nebyl většinou odsouzen nikdo!

A tak volič zůstane i nadále masírován ujištěním, že pouze hlas každého jedince může po volbách něco změnit.

Přestože i před letošními poslaneckými volbami vznikají nové politické strany a uskupení, vládní koalice vznikne pravděpodobně opět z tradičních parlamentních stran. Znamenajíc, že občané se smradu nejen nezbaví, ale blbá nálada v koloniálním postavení republiky bude pokračovat nadále .

Politické strany ODS, TOP 09, KDU –ČSL i ČSSD, které během 27 let popřevratového vládnutí myslely více na vlastní prospěch než na občany jsou toho plně zárukou.

Naši senioři se tak v případě účasti ANO 2011 ve vládě mohou těšit na realizování vize ministra financí Pilného, znamenající makat se sekačkou až do smrti, protože na důchody nebudou peníze. Ty budou z větší části použity k navyšování resortu obrany pro uskutečňování další agresivní politiky NATO. Vždyť je potřeba udělat rázný konec s rozpínavostí Putinova Ruska představující největší nebezpečí pro zachování míru a demokratických hodnot ve světě!

A zbývající část financí bude určena na pomoc fašizující se Ukrajině. Právě proti Rusku, dělajíc si choutky na zabrání dalšího ukrajinského území.

V případě pokračujícího vládnutí KDU – ČSL můžou již ministři Bělobrádek a Herman připravovat s německým Sudetoněmeckým landsmanšaftem návrh společné smlouvy o začlenění ČR k Německu, mající svá pozitiva.

Došlo by konečně k několikanásobnému zvýšení minimální mzdy našich zaměstnanců stejně jako ukončení diskuse, kdo bude velet společné armádě.

Pro naplnění této vize zbývá udělat poslední pojistný krůček. Za vydatné mediální masáže zvolit v nadcházejících prezidentských volbách prezidenta, který bude jednoznačně splňovat představy západně orientované zahraniční politiky a dbát přitom o důsledné dodržování lidských práv při dialogu s Čínou.

Bohužel ke svému věku jedním z hlavních aktérů tohoto klání již nebude Karel Schwarzenberg . Zdá se ale, že představy nejen pražské kavárny v mnohém naplňuje bývalý akademik Drahoš. A ty chybějící si s přispěním pánů vlastenců Kocába a Vondry osvojí velmi rychle !

 

Miroslav Kavij: Ivan Gabal  - představitel klidné síly ?

Poslední aktivity a mediální výstupy mnohých lidoveckých poslanců naznačují, co si volič má ve skutečnosti představit pod pojmem „KDU-ČSL klidná síla“.

Na otevřenou podporu členů vlády Hermana a Bělobrádka německému landsmašaftu si občané nejen zvykli, ale mnohým by již nevadilo ani  začlenění  naší země k Německu, čímž by se splnil sen současného ministra kultury.

 Také nedávné skandální výroky pánů Bělobrádka a Čunka na adresu matek samoživitelek je možné zapsat do památníku nejlepších výroků této strany.

 Pozadu nezůstává ani Ivan Gabal, který si v diskusním pořadu ČT 24 Události, komentáře „posteskl“, že po majetkovém převratu v roce 1989 nedošlo ke zrušení tehdejší KSČ.

 „Demokratický“ poslanec Gabal se totiž jen těžce smiřoval, že jeho diskusní oponent, předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik má odlišný názor na budoucí spolupráci   Evropské unie a USA včetně role NATO.   Stejně jako na případné budování evropské armády. Respektive, aby se vedoucí silou v evropské armádě nestalo Německo.

 Nejsem sám, kdo se zamýšlí zda KDU – ČSL, strana která provedla největší zlodějnu v historii samostatné České republiky v podobě schválení církevních restitucí, strana hájící a ospravedlňující pedofilii, paktující se s poválečnými nacisty má morální právo vznášet takovou otázku.  Možná, že její představitelé zapomněli, že tato politická strana navazuje na Českou stranu lidovou“, která byla do roku 1989 součástí Národní fronty!

Ivan Gabal bohužel stejně jako jeho další straničtí kolegové dokázal, jak správně chápat demokracii.  Pokud názory druhých nesouzní s našimi, tak je to nedemokratické!

 Snad by neškodilo, kdyby si někteří lidovečtí váleční štváči zopakovali Desatero a namísto podporování zbrojení a válečných choutek agresivního paktu NATO začali plnit své původní poslání. Tím je chránit životy lidí a vytvářet podmínky pro důstojný život v míru každého jedince!

Obávám se ale, že i v budoucnu zůstane spíše u zbožného přání!

 

Miroslav Kavij: Svět teologa Tomáše Halíka

Výroky Tomáše Halíka nabízí k otázce, zda je jeho osoba katolického kněze skutečným ztělesněním Božího dobra, lásky a laskavosti, nebo spíše havlistickým aktivistou snažící se vyvolávat roztržky ve společnosti.

Stejně jako pro mnohé jiné politiky a vlivné osoby je i pro něj v poslední době vhodným terčem kritiky počínání našeho současného prezidenta Miloše Zemana.

"Vyvětrat Hrad od zápachu nikotinu, kořalky, lží, vulgarit a hulvátství může jen člověk, který má vnitřní noblesu. Pojem džentlmen pro mne neznamená jen etiketu, reprezentativní chování, ale především etické hodnoty a životní moudrost. A dnes také velkou dávkou statečnosti, protože určité kruhy se nezastaví před ničím,“ podotkl také k tomu, jakého člověka by si představoval na Hradě. Opomněl dodat jeho důslednou protikremelskou politiku a vstřícné kroky při prosazování multikulturní společnosti 21. století.

Škoda jen, že neměří v hodnocení prezidentů stejným metrem. Nebo v případě Václava Havla mu pijatika spojená s vůní alkoholu, nikotinu a mariánky nevadila? Stejně jako rajdování na koloběžce Báry Štěpánové? O mnohém z této doby ale napovídá poškození kanceláří a chybějící inventář na Pražském hradě, pokud máme věřit tehdejším médiím.

Kontroverzní výroky Halíka tak nejednoho občana utvrzují v názoru na současnou roli církve vyjadřující její majetkovou hamižnost a chamtivost v souvislosti s nemorálními církevními restitucemi. 

V jednom má teolog Halík pravdu. Stejně jako v zahraničí tak i v České republice přibývá osob, které při prosazování svých politických cílů nemají   nejen rétorické ani morální zábrany, ale skutečně se neštítí ničeho.  Snad nejmarkantnější je to právě v neustálém protizemanovském tažení, ve kterém jim přišla nanejvýš vhod tzv. vládní krize. Každodenní výroky premiéra Sobotky a předsedy senátu Milana Štěcha jsou jen špičkou ledovce. Nehovoříc o pražské kavárně a vždy prodejné části umělců.

Bohužel to platí i pro slouhu Sorošových neziskovek, kněze Tomáše Halíka. Zdá se, že bývalý prezident Václav Klaus jej ke Koniášovi přirovnal právem !

 

 

Miroslav Kavij: Dokdy budeme v porovnání s Německem rozvojovou zemí?

České ekonomice se dlouhodobě daří. Alespoň při prezentaci výčtu úspěchů v podání předsedů stran vládní koalice. Z tohoto pohledu bylo jen otázkou času, kdy v rámci předvolebních slibů dojde také k otázce dalšího možného navýšení minimální mzdy, ve které v porovnání s ostatními členskými státy nejen zaostáváme, ale přímo kulháme. Zatímco u nás se nemalá část zaměstnanců může těšit příslibem na její zvýšení z dnešních 11 tisíc korun na 12 200 Kč, což odpovídá zhruba částce 459 eur, tak v Německu již v současnosti činí 1498 eur, což znamená, že česká minimální mzda po případném navýšení nedosáhne ani na jednu třetinu té minimální německé! Pro zajímavost - na Slovensku je »ve hře« částka převyšující 500 eur.

Také v porovnání s průměrnou mzdou to není lepší! Ta dosahuje v současnosti 29 320 Kč a představuje jen 74 procenta německé minimální mzdy! Při pohledu na další údaj Eurostatu o německé průměrné mzdě zjistíme, že činí 3703 eur měsíčně. To je podle současného kurzu téměř sto tisíc Kč. Český medián tak představuje jen jednu čtvrtinu německého průměru, respektive český průměr představuje jednu třetinu německého průměru. Zároveň to také znamená, že česká »minimálka« dosahuje jen dvanáct procent německé průměrné mzdy!

Nejeden z nás si v této souvislosti klade oprávněně otázku, jak je možné, že jsou v ČR takto nízké mzdy, když spotřební ceny, náklady na bydlení, ceny energií a paliv, potravin, úvěry a hypotéky jsou v ČR nejen cenově plně srovnatelné, ale někdy dokonce i vyšší oproti Německu.

Není tento stav »udržitelný« také díky astronomickému zadlužení českých domácností, které dosáhlo výše 1,4 bilionu korun, více než jsou výdaje státního rozpočtu pro celý fiskální rok a zadlužení českých domácností se tak stává pojistkou globalistů k poslušnému plnění bruselských nařízení naším státem představující formu rukojmí známou například z Řecka, znemožňující nám jít vlastní cestou? V posledních dnech se do popředí opětovně dostávají otázky dvourychlostní Evropy a termín přijetí eura v ČR, čímž by přišla ČNB o poslední pravomoc.

Změní z tohoto pohledu výsledek podzimních poslaneckých voleb předurčenou roli ČR v rámci budoucí Nové Evropy? Nebo se náš občan smíří se skutečností, že i po 28 letech po státním majetkovém převratu jsme v porovnání s Německem rozvojovou zemí pracující pro jejich zisky a přijetí eura v ČR je cestou, jak v budoucnu řídit dál chudobu našeho státu pohodlně z ECB a nemuset lobbovat u ČNB?

 

Miroslav Kavij: Odejdeme po anglicku?

Na první pohled by se mohlo po »úspěšných« prezidentských volbách v Rakousku a Francii zdát, že zemětřesení po brexitu se nekoná. Zda je Evropská unie skutečně reformovatelná, jak jsme mnohokrát slyšeli z úst jejích vůdců, ukáže další vývoj.

Uvidíme, jak si poradí s prohlášením eurokomisaře pro vnitro Dimitrise Avramopulose, který pohrozil evropským soudem těm zemím, jež nadále odmítají přijímat migranty v rámci programu přerozdělování podle kvót. K těm neposlušným státům patří i náš stát.

Do popředí se bude dostávat i myšlenka tzv. vícerychlostní Evropy, jejíž prosazení bude potvrzením ekonomické nadřazenosti především Německa vůči ekonomicky méně výkonným zemím. Z minulosti připomeňme osud Řecka. Českou republiku, nacházející se hospodářsky v roli montoven, jejíž vývoz je z 80 procent závislý právě na Německu, nevyjímaje. Jaký je ale pravý důvod našeho věčného setrvání v tomto prohnilém uskupení, které prosazuje česká vláda?

Nemělo by být právě koloniální postavení České republiky v EU důvodem k našemu většímu zapojení se do projektu Nové hedvábné stezky, který napomůže dalšímu propojování Asie, Afriky a Evropy prostřednictvím obchodu? V době, kdy Evropa jako taková je řízenou migrací odsouzena k zániku a budoucnost se stěhuje směrem na východ?

Naší vládě se zatím do velkých společných projektů příliš nechce. Česko se nepřipojilo k dalším 17 evropským státům a nestalo se zakládajícím členem Asijské banky pro investice a infrastrukturu, z níž hodlá Čína financovat velké projekty Nové hedvábné stezky.

A tak zatímco ODS neustále poukazuje na porušování lidských práv v této nejlidnatější zemi a Kalouskova pražská kavárna se při každé příležitosti houfuje s tibetskými vlajkami, rychlovlak s logem »čínský sen« nám ujíždí.

Nebo je pravým důvodem nechuti k projektu Hedvábná stezka skutečnost, že tento projekt je vlaštovkou vzniku mnohopolárního světa, v němž už nebude mít hlavní slovo atlantický Západ, na který nejen Česká republika není připravena a není ani v jeho zájmu?

Před třiceti lety byla Čína rozvojová země na chvostu, dnes vévodí světové ekonomice. Končí tak éra hegemona v podobě zadlužených USA, které by bez neustálých válečných konfliktů dávno skončily v bankrotu.

 

 

Miroslav Kavij: Demokracie v podání Báry Štěpánové a »pražské kavárny

Zná herečka Bára Štěpánová skutečný význam slova demokracie? Pokud ne, je to přinejmenším divné, když se za tyto ideály angažovala v době majetkového a politického státního převratu v roce 1989. Zřejmě ale neměla důvod nad ním přemýšlet. V nejšťastnějším polistopadovém období jejího života se totiž mohla bezstarostně prohánět před zraky zachránce českého národa prezidenta Havla na koloběžce po Pražském hradu. Že se časy mění, věděla již dávno i Marta Kubišová. Po více než 27 letech dostává současný politický systém na frak a demokracie v České republice začíná být ohrožena. A kdo jiný by měl přijít na její záchranu než umělci. Stejně jako dříve!

Pro Báru Štěpánovou parketa jako stvořená. Dobrou herečkou nebyla v dřívějších dobách, natož nyní. O mizivých hereckých příležitostech nemluvě. Snad je zúročí její současná politická angažovanost!

Po »blýsknutí« se v jednom dílu kontroverzního pořadu Show Jana Krause, ve kterém se s dalšími známými osobnostmi tvrdě vyjádřila proti prezidentovi Miloši Zemanovi, se na začátku dubna jako jedna z mála lidí zúčastnila demonstrace nazvané »Oslava Babišových daní« před Generálním finančním ředitelstvím.

Zatím posledním jejím zviditelněním bylo vystoupení na Václaváku 10. května, kde svým spoluobčanům na akci nazvané »Proč? Proto!« řekla, co si myslí o Andreji Babišovi a o prezidentovi Miloši Zemanovi. Nebylo by na škodu věci ale připomenout občanům, co je přímé porušení demokracie, které skutečně škodí lidem a státu? Poukázat na rozkradení republiky v »přímém přenosu«? Na finanční megadar nenasytné církvi v podobě církevních restitucí? Na členství republiky bez vypsání referenda v agresivním útočném paktu NATO, které napadlo Srbsko, vyvolalo válku v Jugoslávii, bez mandátu OSN okupovalo Irák, Libyi a další státy? Na podporu pražské kavárny fašismu na Ukrajině? Připomenout milion našich obyvatel žijících pod hranicí chudoby, a další milion těch, kteří »zápasí« s exekucí?

Netroufám si říci, zda pro většinu národa největším nebezpečím je Zeman, Babiš, Sobotka, či někdo jiný. Pro podstatnou část lidí je to ale kapitalismus v jeho současné podobě, vraždící lidi ekonomicky a přibližující nás do světového válečného konfliktu, zničujícího pro celou planetu!

 

Miroslav Kavij: Konec levné práce. Nejen pro Kaufland!

»Z lásky k Česku«. Marketingově citově zabarvený slogan Kauflandu, který každodenně zdůrazňuje zákazníkům, jakou pozornost věnuje tento řetězec českým výrobkům. Co naplat, že o tuzemské máslo zde v porovnání s jinými řetězci nezavadíte po celý rok. Alespoň v klatovském ne. Také prestižní ocenění Obchodník roku 2016, kterému se Kauflandu dostalo, by mělo být výrazem platnosti obnoveného popřevratové rčení »Náš zákazník – náš pán«.

Nejsem určitě jediný, komu se někdy podaří »vystát« i více než desetiminutovou dlouhou řadu, než se dostane k zaplacení zboží. Přičemž pokladen v provozu bývá necelá polovina. Podobná situace nastala i minulou neděli dopoledne, den před státním svátkem.

To bylo důvodem mého zastavení se na oddělení informací prodejny. Zde mne však »předběhl« německý zákazník, který lámanou češtinou sděloval, že něco podobného se v Německu prostě nemůže stát! A tak zatímco jedna ze dvou zaměstnankyň na tomto úseku byla v obličeji červená jako rak a utírala si slzy z tváře, druhá se zmohla pouze na konstatování, že nejvíce jim nespokojení zákazníci pomůžou, pokud své stížnosti budou směřovat telefonicky na zákaznické centrum Kauflandu, případně zasíláním v písemné formě. Sami prý nic nezmůžou!

V popřevratovém období divokého kapitalismu je hlavním měřítkem úspěšnosti většiny firem zisk bez ohledu na způsob dosažení. V případě obchodních zahraničních řetězců působících u nás je to především na úkor podhodnoceného stavu zaměstnanců a jejich nízkých mezd.

Stačí si vzpomenout na nedávný mediální poprask ohledně špatných platových podmínek obchodního řetězce Ahold, provozující v Česku síť obchodů pod jménem Albert a zaměstnávající na 17 tisíc osob. Ti se mohli na konci minulého roku »pyšnit« svým finančním měsíčním ohodnocením, částkou nižší než 15 tisíc Kč hrubého!

Sliby Havla, Klause a dalších našich tehdejších mocipánů restaurovaného kapitalismu z 90. let, slibující našim občanům brzké vyrovnání západu se nenaplnily ani po 27 letech. A brzy ani nenaplní! Pokud příští naše vlády nezačnou konečně radikálně naplňovat požadavek odborů znamenající konec levné práce!

Při pohledu do sousedního Slovenska zjistíme, že to možné je! Poměr minimální mzdy k mediánové mzdě našich sousedů je v současnosti podstatně vyšší než u nás!

Také minimální mzda České republiky ve výši 11 tisíc Kč, pátá nejnižší ve státech Evropské unie, hovoří za vše!

Snad se i naši občané v budoucnu dočkají, že vláda nebude neustále ustupovat v rámci tripartity zájmům zaměstnavatelů a počet lidí žijících pod hranicí chudoby, kterých je v současnosti kolem jednoho milionu se začne výrazně snižovat! V době 21. století, kdy každý pracující by měl mít nárok na důstojný život!

Nebo bude i další roky naše země pouze montovnou koloniálního státu?

 

Miroslav Kavij: KDU-ČSL – strana bez skandálů?

Je skutečně KDU–ČSL stranou bez skandálů, jak ji prezentuje její místopředseda Marian Jurečka? Většina občanů a voličů má poněkud odlišný názor. Pro ně jsou neoddiskutovatelně největším skandálem církevní restituce. Navíc schváleny rozdílem jediného hlasu – jednoho »pravomocně« odsouzeného poslance.

Samotným skandálem je ministr kultury Daniel Herman. Spolupráce se sudetoněmeckým landsmanšaftem, tanečky kolem vyznamenání jeho tajemného strýčka Bradyho či setkání s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou hovoří za vše!

Aprílový měsíc duben nebyl ale šťastným nejen pro senátora Jiřího Čunka, ale ani pro předsedu této »lidové« strany Pavla Bělobrádka, a to v souvislosti s výroky k návrhu zákona o zálohovém výživném.

Zatímco Čunek se »pochlapil« výrokem, že za špatné rozhodnutí, s kým mít dítě, musí žena nést následky, tak Bělobrádek triumfoval prohlášením, že »ženy samoživitelky by si měly najít jiného chlapa«.

Je přitom komické, že lidovcům na zákonu vadí štědrost sociálního systému státu. Škoda, že jaksi zapomněli na případ tehdejšího vsetínského starosty Jiřího Čunka, který bral v letech 1996, 1998, 1999 od státu sociální dávky ve formě příspěvku na bydlení a sociální příspěvek. V té samé době si přitom do bank uložil 3,5 milionu korun.

Výroky lidovců na adresu matek-samoživitelek jen dokládají, že důležitý stavební kamen společnosti – rodina, o kterém neustále básní, je pro ně ve skutečnosti jen mlácením prázdné slámy a tlach.

Bylo by dobře, kdyby se nejen Bělobrádek poohlédl, jak je palčivá otázka výživného řešena jinde. Možná by zjistil, že v Německu či Rakousku jsou alimenty »otci« strhnuty z platu a okamžitě putují k matce. Nebo že patnáct států Evropské unie podporuje děti samoživitelek zákonem o zálohovém výživném.

Pokud by inspirací k řešení nebylo zahraničí, nabízí se řešení po Česku. Tím je využití finančních zdrojů z církevních restitucí!

Volby jsou před námi a každý hlas v nejisté době se může KDU-ČSL hodit!

 

Miroslav Kavij: Morálka v pojetí nejen Havla, Schwarzenberga a Vondry…

Pro Václava Havla, Karla Schwarzenberga, Alexandra Vondru, ale i další osobnosti především z okruhu tzv. disentu bylo jedním z nejdůležitějších slůvek slovo »morálka«, na kterém si vždy zakládali a neúprosně lpěli. S odstupem více než pětadvaceti let je zajímavé, jak právě morálka byla uvedenými »porevolučními« osobnostmi ve skutečnosti naplňována.

U Václava Havla a Karla Schwarzenberga byla společným jmenovatelem v popřevratovém období, kromě touhy po moci, enormní snaha o navrácení jejich majetku. Majetkové převraty se každý den nekonají a tak jejich úsilí o navrácení nemovitostí v rámci restitucí zahrnující mimo jiné palác Lucerna, Barrandovské terasy, zámky Orlík, Čimelice, Sedlec a Schwarzenberský palác ve Voršilské ulici v Praze bylo brzy korunováno. Také v osobním životě měli společného jmenovatele. »Obdiv« k ženám. Zatímco Václav Havel si již během manželství, jak tvrdí média, začal milostný románek s Dagmar Veškrnovou a svůj vztah později završil svatbou, tak Karel Schwarzenberg svůj krátký úlet s o dvě generace mladší zlatokopkou po krátké době zavčas ukončil.

Václav Havel stejně jako Karel Schwarzenberg a Alexandr Vondra po roce 1989 kladli důraz na občanskou společnost, svobodu jednotlivce a mírové soužití v souladu s jedním z hesel sametové revoluce »Zpátky do Evropy«. A jak byly tyto myšlenkové hodnoty ve skutečnosti zmíněnými »třemi veterány« naplňovány?

U Václava Havla se jednalo o bezbřehou podporu politiky NATO včetně bombardování Jugoslávie v roce 1999 a operace Trvalá svoboda, tedy intervence USA a jejich spojenců v Afghánistánu od roku 2001.

Karel Schwarzenberg uvedené heslo naplňoval bezmeznou podporou multikulturní společnosti v souvislosti s uprchlickou krizí. Škoda jen, že nešel osobním příkladem a část svého zámeckého prostranství na Orlíku nedokázal zpřístupnit pobytu uprchlíků ze zemí zbídačených válečnými konflikty zapříčiněnými expanzivní zahraniční politikou USA.

V případě Alexandra Vondry si stačí připomenout jeho úsilí a aktivity spojené s výstavbou radaru v Brdech pro potřeby NATO a v konečném důsledku vybudování zdejší americké vojenské základny.

Po čtyřleté odmlce zvažuje bývalý mluvčí Charty Alexandr Vondra svůj návrat do Poslanecké sněmovny. Je pozitivní, že opět v barvách ODS, které zůstal věrný. Ta se stává především díky rétorice jejího předsedy Petra Fialy opět politickou stranou »zdravě sebevědomou«, navenek zbavenou kariéristů a nepoctivců. Za všechny připomenu z poslední doby bývalého senátora Alexandra Nováka obviněného z poškozování zájmů Evropské unie v souvislosti s evropskými dotacemi z Regionálního operačního programu Severozápad.

Věřím, že voliči nemají krátkou paměť a v případě Alexandra Vondry si vzpomenou na kauzu Promopro, ve které stát vyčíslil vzniklou škodu na 938 milionů korun. Přál bych si, aby nejen při nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny si voliči uvědomili, že význam slov politika a morálka k sobě neodmyslitelně patří!

 

Miroslav Kavij: Silný program, nebo mediální bublina?

ODS alespoň mediálně vytváří v současné době dojem, že svůj návrat na politické výsluní myslí vážně. Zatím totiž jako jediná z parlamentních politických stran již více než měsíc slibuje voličům na billboardech po celé republice »silný program pro silné Česko«. Ten bude »dokončen« na programové konferenci této strany, která se uskuteční 22. dubna 2017. Do této doby stihl Petr Fiala spanilé jízdy po jednotlivých krajích, při kterých mu měli sami občané sdělit, jak má poutavý, vyvážený a přitažlivý program vypadat. »Chceme, aby odrážel reálné potřeby lidí a nabízel řešení jejich problémů. Chceme, aby nám lidé řekli, jakou politiku od nás očekávají, a proto jsem dnes mezi vámi.« »Naším cílem je zastavit levicově-populistickou vládu, nabídnout veřejnosti silný program pro silné Česko a zjednodušit lidem život,« zdůraznil Fiala.

Za 25 let existence ODS většina voličů ale dobře ví, jakou politiku může od strany, která stála bez právního zarámování u zrodu divoké privatizace majetku v 90. letech, očekávat.

Stejně tak si spousta z nich vzpomene na skandály a aféry členů ODS v jednotlivých polistopadových vládách, na kterých se podílela (ministr průmyslu Drobil, ministr obrany Vondra, ministr dopravy Řebíček).

Podobné je tomu s »úspěšnými reformami« resortů, které byly ODS svěřeny. Snad největší »popularitě« se těšila Julínkova reforma zdravotnictví, stejně jako »pokusy« na ministerstvu vnitra v dobách Ivana Langera.

Bylo by spravedlivé připomenout i kmotry této strany. Své lobbisty měla ODS téměř ve všech krajích. K nejvýraznějším a nejvíce kontroverzním zcela jistě patřili Ivo Rittig, Roman Janoušek a Roman Jurečko.

Jak budou rozdány povolební karty rozhodnou i tentokrát voliči.

Věřím, že nejeden z nich si uvědomí pozlátko mediálního volebního obrazu, který ODS v tomto období vytváří. Realita v případě volebního úspěchu bude, stejně jako v minulosti, podstatně jiná. Nejenom senioři a nízkopříjmové skupiny obyvatel o tom vědí své….

 

Miroslav Kavij: Josef Bernard – poradce, nebo oponent premiéra Sobotky?

Po zhlédnutí rozhovoru na DVTV ze dne 21. února s novým hejtmanem Plzeňského kraje Josefem Bernardem je zřejmé, že v jeho osobě nachází Bohuslav Sobotka dalšího oponenta své strany. Josefa Bernarda »zlanařil« pro vstup do řad soc. demokracie v roce 2015 ministr vnitra Milan Chovanec, aby po vzoru Andreje Babiše měla plzeňská ČSSD na čele kandidátky v krajských volbách 2016 úspěšnou osobnost z podnikatelského prostředí, jejíž jméno bylo posledních 25 let spojeno se zprivatizovanou plzeňskou Škodovkou. Krajský povolební scénář ČSSD byl dokonalý. Přestože ještě nebyly oficiálně známy výsledky voleb, nová koalice byla již na světě! Jako v jiných krajích bylo ze hry »vyšachováno« vítězné ANO 2011 a po vzoru dlouholetého společného vládnutí dvou politicky protichůdných stran ČSSD a ODS na magistrátu Plzně došlo k uzavření koalice těchto stran i na krajské úrovni.

Postoj zakladatele Občanského fóra ve Škodě Plzeň v době politického převratu Josefa Bernarda k možné spolupráci s KSČM je více než výmluvný z jeho pronesených vět jako představitele ČSSD po krajských volbách 2016: »S komunisty nikdy! To raději odejdu«.

Ve výše zmíněném rozhovoru pro DVTV svůj postoj ke KSČM dále rozvinul a svými názory tak zamotal hlavu premiérovi Sobotkovi. Dovolil si mimo jiné kritizovat jeho nedávno pronesený výrok, že bohumínské usnesení je mrtvé a otevírá se tak možnost spolupráce s KSČM na vládní úrovni.

Voličům hejtman Bernard sdělil, že ČSSD potřebuje spojence na levici, ale bez extremistických stran. Z jeho dalšího vyjádření vyznělo, že k těmto stranám řadí KSČM, která jako jediná parlamentní strana dlouhodobě prosazuje vystoupení ČR z NATO.

Značně se mu nelíbí konzistentní postoj KSČM k dalšímu setrvání země v tomto agresivním vojenském paktu, a tak rétorikou napodobuje pravicovou Miroslavu Němcovou, která své celoživotní působení v Poslanecké sněmovně právě na antikomunismu postavila.

Po podzimních volbách do PS PČR zřejmě ČSSD hlavním vchodem do Strakovy akademie nevstoupí. Za příznivé »hvězdné konstelace« by mohla vstoupit ale vchodem zadním. Za předpokladu, že zopakuje scénář z krajských voleb a dokáže dát početně dohromady slepenec politických stran, které se spojí proti vítěznému »Babišově« hnutí. Z minulosti víme, že plnění volebních slibů se pro ČSSD po rozdání karet stává minulostí! Což pro KDU-ČSL znamená, že po další roky se »neotevře« žádná diskuse k církevním restitucím. Nebude snaha řešit dřívější politické skandály sahající do nejvyšších pater politických stran, jakými byla Bakalova privatizace OKD!

Rozhodovat o přerozdělení a čerpání financí ve výši 1,3 bilionu Kč ze státního rozpočtu je více než silná motivace pro každou politickou stranu! Zvlášť v tak »příznivém« korupčním politickém prostředí, ve kterém se náš stát nachází.

 

Miroslav Kavij: Důstojné stáří - skutečnost nebo jen fráze ?

Letošním vánočním dárkem vlády penzistům je novoroční navýšení jejich důchodů v průměru o 308 Kč.

Průměrná výše starobních důchodů tak bude činit 11 745 korun měsíčně a náklady na ně tak oproti původním předpokladům stoupnou o 3,7 miliardy korun.

Vláda se tímto opatřením může „pochlubit“, že plní jeden ze svých předvolebních slibů.

Přestože se procentní výměra důchodů zvyšuje o 2,2 procent, tak nedosahuje úrovně z roku 2011 tehdejší pravicové vlády, která i v době tzv. ekonomické krize dokázala najít ve státním rozpočtu finanční zdroje vyšší.

Podle údajů důchodové ročenky za rok 2015 měla polovina českých seniorů a seniorek loni starobní důchod nižší než 11.230 Kč, což je hranice u samotně žijícího dospělého člověka.

Příjmová chudoba tak ohrožovala přes sedm procent starobních důchodců.

Nejčastěji to byly seniorky, které žijí samy a tvoří 55 procent starších lidí ohrožených chudobou. Pokud nedojde v následujících letech k rychlejší valorizaci důchodů, tak během 15 let počet chudých důchodců vyskočí ze současných 7 procent až na 15 procent.

Nejen na základě těchto údajů jsou důchodci ve srovnání s ekonomicky aktivními lidmi diskriminováni. Zatímco průměrná čistá mzda byla loni o 55 procent vyšší než v roce 1989, tak průměrný důchod o necelých 11 procent.

Příští roky budou finančně tučné pro nenasytnou církev, která díky plnění církevních restitucí získá ze státního rozpočtu další miliardy.

Pravidelnému každoročnímu navyšování financí se může těšit i naše malá expediční armáda sloužící a plnící úkoly v zájmu agresivního vojenského uskupení NATO.

Pozadu nezůstanou ani poslanci, kteří si v příštím roce na mzdách a náhradách ročně přilepší minimálně o 84 tisíc korun.

Starobní důchodci, kteří na rozdíl od lékařů či jiných profesních skupin nedokáží prosazovat svoje oprávněné finanční požadavky se budou muset spokojit jen s ročním navýšením svých důchodů, představující necelé 4 tisíce korun, což je 21x méně než u zmíněné skupiny poslanců.

Důchodová komise tak může i nadále v příštích letech bezvýsledně hledat nový způsob, kterým by změnila neutěšený současný stav zvyšování starobních důchodů v porovnání s růstem mezd.

Přestože každá nová vláda slibuje této věkové kategorii důstojné stáří, tak statistická čísla vypovídají o opaku.

Jinak řečeno, důchodci i nadále zůstanou na okraji zájmu kterékoliv příští levicové či pravicové vlády, případně vlády jednobarevné v čele s oligarchou Babišem.

V kapitalistické společnosti, která má úplně jiné priority, tomu nemůže být jinak !

Důstojné stáří lidem, kteří po celý svůj život vytvářeli materiální a duchovní hodnoty, může zabezpečit pouze stát na principech socialistického zřízení.

Ten jediný dokáže ocenit a ohodnotit celoživotní přínos pracujících pro společnost !!!

 

Miroslav Kavij: Sdílet své názory, nebezpečné jest !

Propaganda lunchmeatem: picněte to na web s nějakým mazaným titulkem.

Článek zveřejněný minulý týden na Novinkách cz. svého záměru na základě ohlasů čtenářů dosáhl.

Není vůbec důležité jaký byl poměr zastánců, či odpůrců minulé doby na obsah zmíněného článku. Podstatné je, že se danému médiu, které lze považovat za jedno z chapadel chobotnice České televize podařilo opět rozdělit společnost, se kterou takto je snadnější další manipulace.

Bez ohledu na skutečnost , jaká kvalita lunchmeatu byla dříve a dnes. Nebezpečnější je, že se někdo snaží na základě svého názoru připomínat, co bylo podle něj v době před rokem 89 lepší. A navíc využít propagandisticky! Jako by nestačilo, že musíme neustále čelit propagandě ruské !

Volby do Poslanecké sněmovny se blíží. Proto každá informace, která negativně připomene voličům hrůzy „totalitního „ režimu včetně tehdejších politických vládnoucích ikon je vítaná . Mediální štvanice, primitivismus a propaganda mají zelenou. Závažná témata je třeba stále rozvíjet. Bravo!

Je přeci důležité občany mediálně nasměrovat k volbě takové strany, která zabezpečí další ekonomickou a politickou prosperitu státu a tedy i každého z nás. Co na tom, že polistopadový pohádkář Václav Havel sliboval občanům v jednom ze svých památných projevů stát podstatně jiný než je dnešní. Kolik občanů dnes zajímá totální likvidace české ekonomiky a z velké části zemědělství? Že nikdy nebudou potrestáni viníci jednotlivých kauz privatizace ? Vzpomeňme vytunelování OKD a prodej jejich bytů skloňované se jmény Bakala a Sobotka. Výměna ministrů školství, zdravotnictví a dalších resortů je častější než „ výměna ponožek“ a tomu odpovídá jejich zoufalý stav. Pořádají se sbírky pro děti, jejichž rodiče nemají na zaplacení obědů ve škole. Jak je možné, že na sociální zařízení pro důchodce starým lidem nestačí jejich důchody? Je zbytečné v dalších příkladech pokračovat.

Žijeme ve společenství, ve kterém chudoba jednoho se dotýká nás všech, naše štěstí závisí na štěstí druhých a ve kterém je lid ohlupován jakousi pomyslnou demokracií!

Dočasná prosperita není bohužel prosperita reálná, ale důsledek obrovského zadlužení jak státu tak rodin !

Po převratu si vládnoucí elita na ochranu restaurovaného kapitalistického československého státu zřídila nejprve Útvar pro studium totalitních režimů. Na počátku letošního roku pak útvar proti dezinformacím. Nebyla by vhodná další pojistka současné demokracie v podobě zřízení útvaru „ zakazující zveřejňování pozitivních vzpomínek na dobu před rokem 1989“ ?

A pokud ano, pak jeho personální obsazení ponechat na doktoru Chocholouškovi ?!

Otázka na závěr. Souhlasíte se mnou, že lunchmeat před čtyřiceti lety byl skutečně lunchmeatem ?

 

Miroslav Kavij: Václav Havel a Charta 77

První politický seriál letošního roku má veřejnoprávní televize za sebou. Mám na mysli zpravodajství v souvislosti se čtyřicátým výročím vzniku Charty 77. V hlavní roli s Václavem Havlem, nejvíce obdivovaným v USA. Nic není neměnné, a tak i pohled a hodnocení občanů na prvního popřevratového prezidenta se odstupem času mění. Pro pravdoláskaře bohužel k horšímu. Nejen z důvodu dalšího posilování již vytvořeného kultu osobnosti, ale paradoxně i díky masážnímu týdnu ČT právě k tomuto výročí. Lidé totiž pohádkám tohoto typu již moc nevěří.

Ponechme na historicích, jak v budoucnu zhodnotí podíl hlavních signatářů Charty 77 na změně společenského systému a restauraci kapitalismu nejen v naší zemi. Pravděpodobnější ale je, že bez scénáře KGB a tajných služeb jednotlivých států by se převraty v zemích socialistického tábora neuskutečnily. A Václav Havel by tak mohl dál inkasovat sumy dolarů ze Západu coby honoráře za svá skvostná literární díla a v lihovém opojení za občasného »obtěžování« ze strany tehdejší StB pokračovat ve svém bohémském životě s partou svých oddaných obdivovatelů.

Důsledky Havlovy naivity, že »pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí«, vidíme kolem sebe neustále a téměř všude. Z celosvětového pohledu jsou to lidská utrpení a neštěstí v souvislosti s válečnými taženími NATO (a ČR jako jejího pevného vazala). Od Havlovy obhajoby humanitárního »bombardování Jugoslávie« až po dnešní mnohaleté válečné hrůzy v Sýrii. V Česku jsou toho příkladem statisíce exekucí domácností, obavy značné části občanů o svoji další existenci v souvislosti s nezaměstnaností. Nebo nyní v zimních měsících krutá úmrtí bezdomovců v důsledku mrazů. Do puntíku byly také naplněny i cíle majetkových poměrů. Stejně jako pražská Lucerna získala nového majitele, tak i nenasytná církev byla v rámci restitucí obdarována majetkem kolosálního rozsahu!

Že »pravda« skutečně zvítězila, je vidět i při pohledu na stav české justice, především z mistrně provedené privatizace národního majetku či »rozkrádání« veřejnostátních zakázek. Kauzy spojené se jmény Kožený, Krejčíř, Bakala, ale i mnoha dalších by měly vejít do knižních publikací trestního práva jako odstrašující případ!

Věřme, že Česká televize v brzké budoucnosti připraví své hrstce nejvěrnějších Havlových obdivovatelů odvysílání jeho divadelní hry Odcházení. Ta by se stala důstojnou tečkou za rozporuplnou osobou vůdce Charty 77.

 

Miroslav Kavij: Zoufalí »politici« občas dělají zoufalé činy…

Vznik další nové strany naznačuje, že poslanecké volby se kvapem blíží. Tentokrát se o přízeň voličů uchází nová politická platforma pod zkratkou SPIN, znamenající SPravedlnost a Inovace, v jejímž čele se objevují staří, dobře známí matadoři 90. let - Michael Kocáb, Hana Marvanová a Jan Kalvoda. K plnému hvězdnému obsazení schází snad už jen Michael Žantovský, Jan Ruml či Martin Bursík.

Jak naznačuje název uskupení, jeho snahou bude spravedlivější a inovativnější společnost. Prostředkem k dosažení cíle se má stát »restart demokracie«, zrychlení soudního řízení a reforma trestní politiky.

Při zhlédnutí skladby osvícených jmen, rádoby politiků, napadá nejen mne i jiný, výstižnější výklad zkratky zmíněného uskupení.

SPIN - Strana Podvodníků Ignorujících Národ. A ve spojitosti se jménem Michala Kocába i další název, při kterém by zavzpomínali a nejednu slzu uronili bývalí akcionáři kupónové privatizace - TREND 2017. Lepší to není ani s dalšími, dnes téměř zapomenutými jmény. Jan Kalvoda po rezignaci z postu ministra spravedlnosti pro přisvojený titul, se jako »tvrdý« právník více »proslavil« coby vystupující proti českému státu v kauze Diag Human, ohledně státní zakázky na obchod s krevní plazmou. Hana Marvanová, bývalá poslankyně ODS a US se léta angažovala v soudní kauze vytunelovaných staveb bytových domů. A co pro lidi vymohla? Nic. Výsledkem bylo zabezpečení jejího slušného dlouhodobého finančního příjmu za zastupování.

SPIN bude i spolupracovat s Kroměřížskou výzvou, hledající kandidáta na prezidenta. Jejím největším favoritem se zřejmě stane exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, politický turista vystřídající nejednu stranu.

Není nepravděpodobné, že pro větší zviditelnění SPINu využije pořad Jana Krause a jako znělku Kocábův song Snaživec.

Věřím, že česká společnost si zaslouží víc než happeningy, petice, prohlášení, výzvy a iniciativy, které nám budou platformou SPINu vnucovány, včetně mediální podpory nezávislosti Tibetu a fašizujícímu dění na Ukrajině.

Ponechme na voličích, jak je staronový »výkvět« české demokracie mající za sebou stíhání za tunelování a podporu tunelářů, osloví a dokáže získat.

 

Miroslav Kavij: Restart, nebo skutečný konec TOP 09?

O víkendu představila TOP 09 svůj programový dokument Vize 2030 »Úspěšná země – odolná společnost« pro podzimní volby do sněmovny. Stalo se tak bleskově poté, co společnost STEM zveřejnila volební preference. Podle nich by se Kalouskově pravicové straně nepodařilo překročit pětiprocentní hranici pro vstup do dolní komory Parlamentu ČR. Zdá se, že dosavadní program postavený na Antibabišovi, mávání tibetskými vlajkami a podpora fašistické Ukrajiny Štětinou je vyčerpán a tak hlavní protagonisté při tvorbě nové vize tentokrát netradičně vsadili na výhled třináct let dopředu, který bude pro voliče přitažlivější než v případě jednoho volebního období.

Jedním z bodů programu je vyrovnání životní úrovně s Německem. Jde o podobný slib, který spousta občanů slyšela v roce 1989 při cinkání klíči z úst tehdejší nové kapitalistické politické garnitury v čele s Václavem Havlem. Nebo inspirací k zařazení tohoto »lákadla« bylo prohlášení Václava Klause, že do pěti let budeme brát 20 000 čistého?

Realita je taková, že jsme se za více než čtvrtstoletí nepřiblížili v rozdílu platů ani o korunu! Pracující lid v české zemi dělá nadále za třetinovou mzdu oproti pracujícím v Německu. Zmíněnou životní úroveň se podařilo překonat pouze podvodníkům a mafiánům.

»Nová« TOP 09 chce podle své vize podporovat střední třídu. A co matky samoživitelky, důchodci, tělesně postižení? O nich zde žádné zmínky bohužel nejsou!

Kalouskova strana touží budovat společnost vzdělanou, soudržnou a bohatou. Své umění vést zemi k prosperitě měla možnost TOP 09 ukázat v letech 2010-2013, kdy byla součástí pravicové vlády. Výsledkem činnosti jejich ministrů podle tehdejší vize »Úspěšná země« byl nárůst obrovské zadluženosti státu, paralyzace ekonomiky, reformní pokusy Hegera ve zdravotnictví, asociální politika Jaroslava Drábka a pokračující rozkrádání veřejného majetku.

Ať již TOP 09 v podzimních volbách dopadne jakkoliv, tak historický úkol splnila! Tím bylo prosazení a schválení zákona o církevních restitucích coby největšího tunelu v historii novodobého českého státu!

Nevím, zda voliči v horizontu dalších třinácti let s TOP 09 počítají. Jsem ale přesvědčen, že Kalousek je na politické scéně velkým hráčem a další tahy má dokonale naplánované. V případě volebního nezdaru tak zůstane jedna neznámá. Jaký název ponese jeho další nově založená strana?!

 

Miroslav Kavij: Sliby chyby nejen sociální demokracie!

Mnoho diváků určitě zaznamenalo, že není dne, aby nám Bohuslav Sobotka prostřednictvím televizního zpravodajství nesdělil, jakého dalšího úspěchu současná vláda pod jeho vedením, myšleno ČSSD, dosáhla. Jednou nám premiér sděluje, že vstoupil do jednání s vedením České pošty nebo obchodního řetězce Albert ohledně »almužnových« platů jejich zaměstnanců, podruhé nás informuje, jak skvěle se daří naší ekonomice.

Tak třeba chtěl potěšit seniory. Důvodem je podstatné navýšení starobních penzí. V následném úterý radostná zpráva byla určena především zaměstnancům pobírajícím minimální mzdu. Stranou nezůstávají ani státní zaměstnanci, mladé rodiny s dětmi a další kategorie. Televizní divák tak pravidelnou masáží v podobě prezentace jednotlivých úspěchů a skvělé formy domácí ekonomiky zapomíná na skutečný stav, ve kterém se společnost nachází. Ten je ve skutečnosti podstatně jiný. Inu, volby se blíží!

Z důvodu objektivnosti dodávám, že některé problémy převzala Sobotkova vláda od těch předešlých. Skutečností zůstává, že za tři a půl roku vládnutí ale k žádné zásadní změně nepřispěla!

Neumím odhadnout, kolik voličů dokáže Sobotkova prezentace zveřejněných pozitivních opatření, doprovázená jeho širokým úsměvem, přesvědčit. Podstatně více voličů se bude oprávněně ptát, proč jeho strana ustoupila od církevních restitucí nebo proč řádně nekoná v otázce Bakalových OKD bytů. Co udělal pro snížení nelichotivých statistických čísel v podobě 65 tisíc bezdomovců a milionu lidí v exekuci? Co je příčinou, že čtvrtina populace trpí psychickými poruchami a v důsledku toho spotřeba antidepresiv v zemi roste? Nebo je to skutečně důsledek rostoucí životní úrovně občanů? Proč nižší minimální mzdu než naši zaměstnanci pobírají v rámci EU pouze Litevci, Lotyši, Bulhaři a Rumuni?

Těch proč by byla spousta a vysvětlení jediné!

Jakým způsobem současná vláda řeší problémy, svědčí případ těchto dnů. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek měl navrhnout opatření, díky kterému by cena za používání mobilního internetu byla srovnatelná s cenou v okolních sousedních státech. Vše bleskově a bravurně vyřešil jeho náměstek Lubomír Bokštefl. Na tiskové konferenci sdělil, že kdo chce levný internet jako v Polsku, má jet do Polska. Inu, i takto se dají věci řešit ke spokojenosti obyvatel státu. Alespoň v podání ČSSD! To, že pak Sobotka Mládka odvolal a postavil se do čela resortu sám, svědčí jen o tom, že premiér neví kudy kam.

Současný kapitalismus přívětivější pro lidstvo bohužel nebude! Je pouze na voličích, zda uvěří všem nereálným, populistickým, ale hlavně účelovým slibům politických stran, které se snaží o kosmetickou úpravu současného stavu společnosti. Nebo svoji důvěru spojí s hlasem pro KSČM, která jediná má zájem o budování sociálněji spravedlivější společnosti.

 

Miroslav Kavij: Lenka Procházková, Daniel Herman, nebo Jakub Janda?

Mnoho polemiky a nesouhlasných názorů vyvolá další z kontroverzních sdělení prezidenta republiky Miloše Zemana. Jmenovat členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů spisovatelku a občanskou aktivistku Lenku Procházkovou.

Největší zděšení tento návrh vyvolal v samotném ÚSTR a reakcí byl téměř dvoustránkový spis dvou předsedů odborových organizací zastupujících zaměstnance ÚSTR s žádostí o kritické posouzení předpokladů Lenky Procházkové jako kandidátky pro významnou funkci v této instituci.

Z jeho obsahu je zřejmé, že oběma autorům vadí na Lence Procházkové téměř všechno. Dlouhodobě kritický postoj k církevním restitucím, názory na směřování Evropské unie, ale především její účast na různých prokomunistických akcích společně s Martou Semelovou, která je nálepkovaná jako příznivec »stalinistického křídla« KSČM

Lze ale Lenku Procházkovou, signatářku Charty 77, považovat skutečně za spojence KSČM? Nebo je snad škraloupem jejího profilu skutečnost, že v devadesátých letech ne vždy sdílela názory tehdejšího miláčka národa Václava Havla? Jaký je skutečný důvod její »nevhodnosti«?

Bylo by však namístě si položit další otázky. Je ÚSTR institucí, která má v dnešní době ještě své opodstatnění, pokud jej vůbec kdy měla? Slouží ÚSTR svému původnímu poslání, pro který byl krátce po mocenském převratu zřízen?

Jaké jsou tedy hlavní důvody nepřijatelnosti osoby Lenky Procházkové? Je jím dlouhodobě negativní postoj k církevním restitucím jako megadar církvi, který nemá sebemenší morální ani právní opodstatnění?

Proč byl nevhodným kandidátem v roce 2013 pro mnohé i Petr Pithart, jejž ale nakonec většina radních do Rady ÚSTR zvolila?

Není bez zajímavosti, že v témže roce byl z pozice ředitele ÚSTR odvolán kvůli zadlužení tohoto ústavu Daniel Herman, aby se zanedlouho v dresu KDU-ČSL stal ministrem kultury. Přejme předsedovi této strany Bělobrádkovi, aby mu jeho matematika vyšla. Spojením s nevolitelným subjektem STAN si svůj příští vstup do Poslanecké sněmovny značně ztížila.

V případě volebního neúspěchu je ale pro lidovce nejdůležitější, že splnili svůj hlavní úkol v popřevratovém období. Prosazení církevních restitucí. V době, kdy skutečných věřících v naší republice je jako šafránu. A ministr kultury Daniel Herman? Zcela jistě bude dále kolaborovat s německým landsmanšaftem a šířit duchovní poselství představitele Tibetu dalajlamy.

A koho jmenovat do Rady ÚSTR? Jeden z nejvhodnějších adeptů Jakub Janda zatím plní své poselství u ministra Chovance.

 

Miroslav Kavij: Útvar proti dezinformacím, nebo ministerstvo pravdy?

Bývá to zpravidla prezident republiky, kdo svými názory k palčivým mezinárodním politickým událostem opětovně popudí proti sobě své odpůrce, hlásající názory jiného politického tábora - »pražské kavárny«, k jejíž hlavním protagonistům patří Karel Schwarzenberg. Vzpomeňme jeho vyjádření k ruské dívčí protestní skupině Pussy Riot nebo pravidelné komentáře k migrační krizi. V předvánoční době Zeman rozvířil názorovou hladinu svým jednoznačně odmítavým stanoviskem ke vzniku útvaru ministerstva vnitra proti dezinformacím.

Důvody, které vedly k jeho vzniku, jsou zatím spíše mlhavého charakteru a moc se nám jich nedostává. I z toho je zřejmé, že možná ani samotní členové vlády, kteří postupnou cenzuru pomocí salámové metody schválili, tak nemají jednoznačně shodný názor na potřebnost tohoto útvaru. Zdá se, že hlavní protagonisté »útvaru pro boj s prokremelskou propagandou«, ministři Chovanec s Pelikánem a herec Stropnický, se stávají spíše figurkami české politické šachovnice ve prospěch evropských elit Merkelové a Junckera, kteří přivedli současnou EU na pokraj rozpadu.

Možná se naši mocipáni přepočítali i v tom, že občané v přemíře informačních zdrojů si neumí udělat pravdivý obrázek, jak se jednotlivé události ve skutečnosti mají.

Skutečně medvědí službu v tomto ohledu vykonává především veřejnoprávní televize, za kterou navíc musí naši občané platit měsíční daň ve formě koncesionářských poplatků. Za tuto finanční úhradu se jim dostává každým dnem od rána do nočních hodin »pravdivých informací« od všech, kteří jsou schopni z jakýchkoliv důvodů přistoupit na »pravidla« ČT a dále papouškovat pravdu souznící s mainstreamovými médii, tedy v zájmu USA, EU, NATO. Příkladem z poslední doby je vystoupení kandidáta na nového českého prezidenta M. Horáčka v předposlední den roku 2016, kdy navíc televizní diváky ujišťuje, jak kvalitní žurnalistika u nás existuje.

A těm, kteří se nechtějí pravidlům »cenzurované« televize podřídit, nezbývá než doufat, že budou do ní ještě někdy pozváni.

Zprávy a komentáře k jednotlivým událostem se tak stávají politicky korektní, v zájmu dodržování lidských práv a ve prospěch osobní svobody, upozorňující na nebezpečný populismus a xenofobismus.

Bohužel divák se nikdy nedozví, jak se každodenně projevuje a co způsobuje migrační krize, kdo stojí za rozvrácenou Ukrajinou či financuje a podporuje mnohaletá válečná utrpení nejen v Sýrii. Že tohle vše se hlavním sdělovacím prostředkům nedaří, je zřejmé z událostí posledního roku. Připomeňme si zděšení evropských elit z výsledku brexitu či amerických voleb, ve kterých »nečekaně« zvítězil Trump. Samozřejmě díky vydatné podpoře kremelských serverů, jak je nám opět vnucováno. V tomto směru dalším lakmusovým papírkem budou letošní prezidentské volby ve Francii.

Možná by se vznik úřadu, který je mezi veřejností nelichotivě nazýván jako ministerstvo pravdy, setkal s větším pochopením, pokud by národ byl dostatečně informován o skutečných důvodech vedoucích k jeho zřízení, případně, že nemusí sdílet obavy ze zásahu do jejich soukromí.

Nemůžeme se divit, že při zveřejnění jména Jakub Janda, občanům spíše známého z oblasti gayporna, sdílí veřejnost obavy, že podobných »es« bude celá řada. V nejhorším případě celá dvacítka, což je prvotní počet zaměstnanců zřizovaného útvaru.

Zbývá doufat, že se jedná o konečné číslo a počet novodobých Koniášů se nebude navyšovat, jak již bývá v českých kotlinách zvykem. Ušetříme tím nesmyslně vyhozené a tolik potřebné veřejné finance, kterých se nedostává nejen seniorům či mladým rodinám.

 

Miroslav Kavij: Kam skutečně kráčíme aneb Předvánoční zamyšlení

Letošní vánoční svátky jsou před dveřmi a jako každý rok obchodní centra praskají ve švech. Prodejci i internetové portály se předhánějí se slevami a prodlužují otevírací doby.

Své vědomí i jistotu, že finanční žně v podobě pohádkových zisků se konají jen jednou za rok právě v tomto období, podřizují všemu. Tržní hospodářství, které u nás zakořenilo po roce 1989, má za následek, že sociální nůžky obyvatel se otevírají stále více, a to i z pohledu vánočních nákupů.

Na jedné straně si majetnější lidé můžou splnit svůj sen a jako malý dárek k Vánocům dopřát nezapomenutelný zážitek v podobě dvacetiminutové jízdy v nadupaném ferrari či lamborghini včetně profesionální instruktáže za pouhých 999 Kč po slevě. Na straně druhé je podle výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí téměř 70 tisíc lidí bez domova! Alarmující je, že dvanáct procent tvoří lidé mladší osmnácti let.

Každodenně jsme prostřednictvím nejen médií a ekonomů ujišťováni, že finanční krize je nevratně pryč, ekonomice se nebývale daří a nastává tak čas na nákupy a investice na podporu ekonomiky.

Pozitivních příkladů slyšíme více než dost. Po letech stagnace dochází k navyšování minimální mzdy. Co naplat, že ta naše je v porovnání s Německem na úrovni jedné čtvrtiny! Podobně propastný rozdíl je patrný mezi uvedenými státy, i pokud se týká průměrné mzdy či starobních důchodů.

Chlubíme se minimální nezaměstnaností, která je nejnižší v novodobé historii českého státu. Díky této skutečnosti nabádá premiér Sobotka finančně špatně ohodnocené zaměstnance, že nyní je ta správná doba říci si o zvýšení svých platů.

Nejedná se ale ve skutečnosti pouze o rétoriku dobře nám známou těsně z popřevratového období devadesátých let, kdy nás politické elity, do té doby působící v Prognostickém ústavu, ujišťovaly, že Západ ekonomicky doženeme v horizontu dvaceti let?

Jak na tom skutečně jsme, je zřejmé z některých příkladů i alarmujících číselných statistik. Téměř desetina obyvatel Česka - zhruba jeden milion lidí - žije pod hranicí příjmové chudoby! Rodiče sta tisíc českých dětí nemají na platbu jejich školních obědů! Celkový dluh domácností v příštím roce vyletí k magické hranici dvou bilionů korun. Jinými slovy Češi budou už dlužit více, než jaký je náš státní dluh.

I přesto si chce více než jeden milion Čechů kvůli vánočním svátkům půjčit nejen na dárky, ale také na potraviny, navzdory skutečnosti, že 27 procent z nich čelí v současné době exekuci.

V příštím roce nás čekají volby do Poslanecké sněmovny PČR. Je pouze na rozhodnutí voličů, jakým směrem se po nich bude dále vyvíjet ekonomika země a jakou sociální roli bude náš stát plnit. KSČM jako jediná a skutečně levicová politická strana je

připravena i nadále prosazovat opatření směřující k zabezpečení důstojné životní úroveň pro všechny občany.

 

Miroslav Kavij: Malé, nejen mezivolební zamyšlení….

Krajské volby, které skončily volebním debaklem KSČM jsou již několik týdnů minulostí.

Zatímco u neúspěšných pravicových stran zazněla možná symbolicky, ale přesto určitá dávka sebereflexe, tak v případě KSČM o které se nelichotivě dlouhodobě říká, že je jakýmsi „B“ sociální demokracie, zůstalo stejně jako u výše jmenované strany zcela bez odezvy.

Naopak, hned několik hodin a dní poté, jsme se postupně nejen z úst předsedy ÚV KSČM a předsedy poslaneckého klubu dozvěděli, kdo je viníkem za tento volební propad.

Jak mnozí správně předpokládali, pravým viníkem se staly nejen okresní a krajské stranické výbory, ale kupodivu také mimo jiné i místopředseda pro ideologickou práci, který byl zvolen delegáty sjezdu pět měsíců před volbami.

Co je navíc striktní a zarážející je skutečnost, že s uvedenými viníky se mohli čtenáři a naši voliči seznámit v internetových médiích a na stránkách deníku Právo.

Ale snad je to signál, že takto fundovaně budou ve stejných mediích názory a stanoviska prezentovány i ke skutečným problémům, které dlouhodobě tíží naše občany o jejichž přízeň a hlasy by jsme se měli ucházet !

V sobotu 5.1istopadu se konala v prostorách ÚV KSČM již 40. „Pražská teoreticko-politická konference“.

Tentokrát pod názvem „ O úloze osobností v revolučním hnutí“ v souvislosti se 120. výročím narození Klementa Gottwalda.

Je nepochybné, že stanovisko Jiřího Dolejše ve kterém v sobotním Právu sděluje, že si nějaká regionální struktura na Gottwalda vzpomněla, tak trochu zavání osobní nechutí se jakkoliv k této významné osobnosti mezinárodního a komunistického hnutí vyjádřit.

Škoda, že ve stejném duchu se vyjádřily i další špičky strany.

Přiznejme si ale, že pro mnohé tato vyjádření nebyla až tak velkým překvapením. Spíše došlo k potvrzení, jaký je skutečný postoj těchto špiček KSČM k minulosti KSČ, za jejíž ideály v lepší a spravedlivější společnost, společnost založenou na socialistických základech spojilo svůj život spousta našich předků, z nichž mnozí v nejtěžších chvílích naší republiky obětovali to nejcennější - svůj vlastní život.

Již brzy jsou před námi volby do PS PČR, které určí jaký vývoj naší stranu čeká.

Při uvědomění si jakým způsobem budou sestavovány a schvalovány krajské kandidátní listiny a vycházejíc ze skutečnosti, že více než deset současných poslanců za KSČM je v poslanecké sněmovně od roku 2002 - někteří i dvacet

let, je správné si položit otázku zda právě „navěká“ setrvačnost v dobře placené pozici není jedním z důvodů proč dochází ke stárnutí členské základny, nových žádostí o vstup do KSČM je poskromnu a volební výsledky jsou přinejmenším stagnující.

Není tento nešvar tak trochu v rozporu s prohlášením, že KSČM se rozešlo s praktikami předlistopadové KSČ, kdy právem naši občané poukazovali na nenahraditelnost nejvyšších stranických špiček ???

Jak napovídá název článku, prezentuji tímto způsobem pouze svoji úvahu o tom, jaké je současné postavení KSČM ve společnosti a mezi občany - voliči.

Budu rád a věřím, že moje předešlé řádky osloví další členy KSČM, případně sympatizanty, kteří svými názory pomůžou skutečně naplnit heslo KSČM „S LIDMI PRO LIDI“, které pro mnohé voliče zůstává již jen prázdnou frází.

 

Miroslav Kavij: Mýty a skutečnost Václava Havla

Při procházení denním tiskem a sledování ČT během třetího prosincového víkendu nemohlo nikomu uniknout, že právě 18. prosince jsme si připomněli 5. výročí úmrtí Václava Havla.

Prezidenta mnoha přívlastků, ke kterému se váže mnoho mýtů a zásluh. I slibů, které sám Václav Havel dal občanům své republiky.

Ten první zněl, že prezidenta bude vykonávat jedno funkční období a poté se bude věnovat práci dramatika. Pokud tímto obdobím myslel deset let, pak svůj slib do puntíku splnil ! Již 19. prosince 2011 vláda ČR vypracovala návrh Zákona o zásluhách Václava Havla, který započal jeho kult osobnosti dalšího období v podobě přejmenování ulic, náměstí či pražského letiště, pojmenování laviček i zvonů kostelů nejen na území ČR.

Jak lidé skutečně hodnotí osobnost Václava Havla je výstižnější z nejrůznějších anket.

Například na otázku Parlamentních listů „Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi“ označilo 70 % z celkového počtu 63522 hlasujících za „vítěze“ právě Václava Havla. Jen pro zajímavost - na dalších místech byl uveden Klement Gottwald -12 % a Václav Klaus – 10 %.

Místo zvýrazňování kultu osobnosti, který jsme tak rádi v popřevratovém období z nejrůznějších důvodů odsuzovali tak bude lepší si připomenout rozhodnutí, které Václav Havel učinil v rozporu s tím, co sliboval občanům na počátku 90. let.

Značné procento obyvatel mu nikdy nezapomene jeho podíl na rozpadu Československé republiky. Důsledek byl značně citelný především pro nově vzniklou Slovenskou republiku, která díky jeho „mírumilovné politice“ přišla o zbrojní průmysl a potýkala se oblastně s více než 20% nezaměstnaností.

V rozporu s jeho sliby, že ČR v budoucnu nevstoupí do žádného vojenského paktu, jsme se v roce 1999 stali členem Severoatlanické aliance. Je tak zjevné, že Václav Havel podporoval politiku NATO včetně vojenských operací, např. bombardování Jugoslávie v témže roce, při kterém se proslavil svým výrokem „humanitární bombardování“. Podporoval také operaci Trvalá svoboda, tedy intervenci USA a jejich spojenců v Afghánistánu v roce 2001, která započala ozbrojené zasahování do dalších států, ve kterých USA potřebovaly po svém nastolit pořádek. Václav Havel byl u zrodu a podpisu Česko-německé deklarace z roku 1997, díky které se s přispěním jeho pozdějších kolaborantů, z poslední doby vzpomeňme ministra Hermana, otevřela pandořina skříňka v podobě neoprávněných požadavků Sudetoněmeckého krajanského sdružení vůči našemu státu. K dalším jeho kontroverzním rozhodnutím patřila mimořádně rozsáhlá amnestie v roce 1990. Díky ní byla propuštěna řada zločinců, z nichž mnozí brzy pokračovali v páchání závažné trestné činnosti, a po které následovala vězeňská vzpoura v Leopoldově.

Snad největším zločinem byla záměrná likvidace národního hospodářství kdy nejen podniky a banky byly téměř za hubičku skoupeny zahraničním kapitálem.

Výsledkem tohoto neuváženého kroku je, že ročně mimo republiku „odchází“více než 300 miliard Kč.

Částka, díky které nejen státní dluh České republiky přesahuje výši 1,6 bilionu Kč a tyto zdroje chybí např. ve zdravotnictví, školství či dopravě. Tento propad pociťují také nízkopříjmové skupiny obyvatel, včetně seniorů odkázaných na dobrovůli našich vlád.

Dvojí tvář Václava Havla se projevovala i v jeho soukromí.

Jím neustále opakovaná slova o pravdě a lásce pokulhává ale s realitou. Jak jinak si vysvětlit jeho vztah s herečkou Dagmar Veškrnovou v době, kdy jeho manželka Olga trpěla vážnou nemocí, či spory s jeho rodinnými příslušníky o Palác Lucerna a Barrandovské terasy, které získal v rámci majetkových restitucí.

Jím neustále opakovaná slova o pravdě a lásce pokulhává ale s realitou. Jak jinak si vysvětlit jeho vztah s herečkou Dagmar Veškrnovou v době, kdy jeho manželka Olga trpěla vážnou nemocí, či spory s jeho rodinnými příslušníky o Palác Lucerna a Barrandovské terasy, které získal v rámci majetkových restitucí.

Zdá se, že stejně jako u Brexitu či posledních prezidentských voleb v USA se mainstreamu nepodařilo ani v případě Václava Havla udělat z něj bezchybnou ikonu.

A tak na skutečného státníka si Česká republika bude muset dále počkat !

 

Miroslav Kavij: Realisté - naděje a úskalí…

V minulých dnech přinesly sdělovací prostředky zprávu o založení nové politické strany Realisté. Její vznik oznámil politolog Petr Robejšek, patřící ke stálým kritikům současné podoby Evropské unie a přístupu jejích špiček k migrační krizi. Ve svých veřejných vystoupeních se rovněž s oblibou vymezuje vůči »elitám«.

Není bez zajímavosti, že strana bude podle dostupných informací fungovat mimo jiných sponzorů také s podporou investiční skupiny Penta vlastnící například vydavatelství Vltava Labe Media, jež vydává regionální Deníky a podniká i v mnoha dalších odvětvích.

Přestože Realisté budou volit svého předsedu až na jaře příštího roku a ve stejném období teprve představí voličům svůj program, je jisté jedno.

V podzimních sněmovních volbách budou mít tradiční politické strany nového sebevědomého soupeře. Ambice Realistů je volební výsledek kolem 20 procent získaných voličů.

Z výsledků prvotní ankety zveřejněné na Parlamentních listech je zřejmé, že to není nemožné. Na otázku »Uvažujete, že budete volit stranu Realisté, kterou založil Petr Robejšek?« odpovědělo kladně 45 procent respondentů, záporně se vyjádřilo 19 procent.

Zbývajících 36 procent sdělilo, že je ještě brzy na hodnocení.

O novém politickém subjektu z prvotních informací je zatím známo, že se jedná o středopravou stranu a případnou spolupráci v koalici je připravena postavit prakticky s každým, s kým se shodne. S výjimkou komunistů.

A jaké jsou první reakce lídrů dvou hlavních pravicových stran?

Zatímco Miroslav Kalousek za TOP 09 sděluje, že konkurenci na politické scéně v podobě nové strany vítá, tak předseda ODS Petr Fiala se vyjadřuje skepticky. Podle něho, pokud chce někdo volit alternativu současné vládě, má ji v obnovené ODS, »která má dobrý program a vizi, kam vést Českou republiku.«

Jistě bude také zajímavé, jak se Realisté vyprofilují k hnutí ANO 2011, které zatím bezkonkurenčně kraluje v čele všech volebních průzkumů.

Andrej Babiš při nástupu se svým hnutím do nejvyšších pater politiky všechny přesvědčoval, že chce napravit nepravosti polistopadového vývoje naší země a stát se tak jakýmsi mecenášem. Výsledek jeho politického působení při neustálém sdělování, že všichni kradou, doplněné občasným handrkováním v koaliční vládě, možná předčil i jeho očekávání. Za loňský rok díky státním zakázkám vykázal jeho Agrofert zisk kolem šesti miliard korun.

Do řádných parlamentních voleb zbývá bezmála rok. Následující měsíce budou v tomto směru pro jednotlivé politické strany ve znamení dokončení svých volebních programů s cílem získat maximální počty svých voličů. Ti mají dost času, aby se s jejich předloženými programy podrobně seznámili.

Při rozhodování by neměli voliči zapomenout na nesplněné sliby všech stran, které se podílely na polistopadovém vládnutí, včetně toho, jak naše země dnes vypadá především z pohledu ekonomiky a jejího zadlužení.

KSČM jako jediná mezi politickými stranami nabízí svým voličům systémovou alternativu, jejímž programovým cílem je socialismus.

Nabízí program hájící životní zájmy všech pracujících, seniorů i mladých rodin s dětmi, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír.

 

Miroslav Kavij: Dvojí metr Rady pro rozhlasové a televizní vysílání?

Mezi mnohokráte denně zveřejňovanými zprávami o tom, zda větším nepřítelem pro světový mír je prezident Ruska Vladimir Putin, či americký Donald Trump, o nekončících válečných konfliktech v Sýrii nebo v poslední době o rozšiřujících se nákazách nebezpečné ptačí chřipky, se zdají být nepodstatné a zcela zapadající informace z jiných oblastí, například z oblastí financí či kultury.

K takovým patří sdělení o zákazu vysílání písně »Papaláše do koše« na hudební televizní stanici Šlágr, oblíbené především generací seniorů. Její autor, syn známého skladatele Jiřího Zmožka, Marcel Zmožek, prostřednictvím svého písňového textu sděluje, že čeští politici »lžou a kradou, jsou v partě s vlastizradou« nebo, že »dál zvyšují si platy a svý padáky zlatý, obyčejný lidi mají na háku, melou pátý přes devátý, ve Švajcu mají cihly zlatý«.

Nedělám si iluze o morálce mnohých nejen našich zpěváků, ale umělců vůbec. Přesto se zamýšlím, proč tento text by měl »narazit« u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž negativní reakce se vedení zmíněné televize obává!

Zvláště, když tomuto orgánu nevadí pořady jiného typu. Za všechny uvedu show Jana Krause »Uvolněte se prosím«, ve kterém v jednom z jeho dílů si přizval »celou pražskou kavárnu«, aby přinejmenším napomohla zdiskreditovat prezidenta republiky Miloše Zemana.

Podobný kritický pohled na politické dění můžeme spatřit i v některých textech písničkáře Jaromíra Nohavici či v megahitu Tomáše Kluse »Pánu bohu do oken«, která nechybí ve vysílání žádné hudební stanice již více let!

Holt dvojí metr je dvojí metr!

Nebylo ale sdělení, že politici lžou a kradou, jedním z nosných hesel Andreje Babiše v loňských volbách, které mu přivedlo další, nové voliče? Jsou obstrukce v Poslanecké sněmovně při projednávání důležitých zákonů něčím ojedinělým? Nepoukazují snad především důchodci na skutečnost, že si páni poslanci dokážou navýšit platy řádově v tisících korun a na ně zbudou drobty, a to ještě díky skutečnosti blížících se voleb?

Jsem přesvědčen, že pokud se zvýší politická kultura našich zákonodárných orgánů a tím její vážnost u občanů země, nebude ani u posluchačů poptávka po písních s podobnými texty.

 

Miroslav Kavij: Lišácký Babiš?!

Majitel Agrofertu má opět jednu zapeklitou otázku vyřešenou. Rozlouskl oříšek, co udělá se svým majetkovým impériem v souvislosti se zákonem o střetu zájmů. Jak je v českých kotlinách zvykem, správné řešení se vždy najde. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Skončilo napínání veřejnosti i her na city jeho politickým rivalům, kteří by jej rádi již viděli na smetišti dějin.

Zachoval se stejně, jak by konala naprostá většina byznysmenů na jeho místě. Oznámil založení svěřeneckého fondu coby instrumentu, s nímž od 1. ledna 2014 jako s možností správy majetku počítá nový občanský zákoník, který splácal politický turista, europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil.

Babiš za tři roky působení ve vrcholné politice nejen tímto dokázal, že je broukem Pytlíkem, který si poradí se vším. Navíc se zdá, že mu k obdivu své osoby pomohly i veškeré mediální skandály spojené s jeho jménem. A nebylo jich málo!

Je téměř jisté, že cílevědomý Babiš, se svým týmem dobře placených právníků a PR agenturou znalou poměrů z reklamních kampaní v USA, jde nekompromisně za svým cílem. Stát se příštím premiérem země.

Díky vlastněným médiím to má v pozici malého Berlusconiho podstatně jednodušší než ostatní politické strany.

Kvůli vytouženému vítězství ve volbách dokázal pohádkář Babiš také změnit i rétorickou image své osoby. Je konec s řečnickými výrazy typu korupcia, všeci kradnú, Kalúsek, či nekecáme, makáme. Namísto toho na obrazovce vidíme usměvavého, rozvážně hovořícího, laskavého a optimisticky laděného ministra financí.

Výsledky podzimních voleb ukážou, zda sázka na rozdávání koblih a uzenin z jeho firemního impéria při volební kampani, stejně jako v minulosti, postačí k naplnění jeho cíle. Stát se skutečným mesiášem českého státu.

Pokud se scénář naplní, pak jedno je jisté. Získávání státních zakázek pro jeho megafirmu bude ještě snadnější než doposud a kapitál Agrofertu se tak bude i nadále uspokojivě zvyšovat. Oproti mzdám několika desítek tisíc zaměstnanců této firmy.

Bohužel nebudou naplněny oprávněné potřeby obyvatel a zájmy státu, stejně jako nedojde ke splnění předvolebních slibů. Ale v kapitalistické společnosti si část občanů na tyto nešvary již zvykla.