Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše stanoviska - Zdeněk Novák

Zdeněk Novák: A to se vyplatí! Opravdu?

Když jsme se nedávno dívali na hořící pochodeň v Londýně, a nevěřícně při tom kroutili hlavou, tak jsme se cítili jako ve filmu Skleněné peklo. Toto však nebyl film, ale skutečnost, hororová skutečnost, která si vzala za oběť minimálně 80 lidí. Některé z nás však polilo horko ještě jednou, když si uvědomili, že v něčem podobném žijí. Česká republika se za poslední roky, díky dotaci Zelená úsporám oblékla do bílého nebezpečí-polystyrénu. V Anglii údajně neprošlo bezpečnostními testy dalších 149 věžáků. Šetřilo se na materiálu.

Kolik by jich asi neprošlo u nás? Nikdy se to nedozvíme. Ti, kteří viděli londýnské peklo a mají polystyrén na domě, tak jistě již nebudou v klidu. Nemůže je uklidnit ani ubezpečování, že zrovna ten jejich dům je udělán kvalitně, že ten jejich polystyrén je nehořlavý, a že oni zrovna budou mít štěstí, že jim se takové neštěstí vyhne. Myslí si snad někdo, že zrovna u nás se nešetří na materiálu? Pokud někdo takový je, tak mu doporučíme, aby si promluvil s někým z oboru či sledoval pracovní postupy při uteplování domů.

Zelená úsporám je kouzelné spojení. Zelená je moderní a úspora je kouzelné slovíčko, na které slyší každý. Když se podíváme na barvu té zelené, tak co uvidíme. Uvidíme bílý polystyrén, který se vyrábí z ropy, ta se musí dovézt, zpracovat, převézt. Další ropa, která se spotřebovává. Pracovníci, kteří jí oblepují dům se taky přepravují a ne jednou. Další ropa. Na ušlechtilé omítky (proč se jim tak říká?) se používají lepidla, disperze, penetrace. Nic z toho není zrovna zelené-ekologické. Je to čistá chemie. A nyní si představme odstraňování takového obalu domu, až nebude vyhovovat nebo se zjistí, že je špatně realizován. Vše bude nebezpečný odpad. Kdo to asi bude platit?

Když se podíváme na úspory tak zjistíme.  Dům obalený bílým zázrakem bude jistě izolován. Bude více držet teplo, ale i vlhkost a smrad. Domy totiž musí dýchat jako člověk, jako jeho kůže, musí být difuzní. Nedostatečné větrání způsobí vzniky plísní a chemie na fasádě se bude dostávat i dovnitř domu. Jistě nebude prospívat zdraví. Dále. Úspory budou, ale většina panelových domů, na které se dávaly a dávají dotace, je připojena na dálkové topení. Teplárny budou mít nižší příjmy a udělají jedinou možnou věc. Zdraží! Kde pak budou úspory? Zbydou jen dluhy na splácení toho uteplení.

Zelená úsporám se občanům ještě prodávala s argumentem, že to zvýší zaměstnanost. Kdo však poslouchal když šel okolo domu, který se zateploval, tak slyšel v převážné většině ukrajinštinu či slovenštinu. Takže jsme řešili zaměstnanost zcela někde jinde než u nás a zisky tekly do jiných kapes než našich, do jiných zemí.

Když shrneme ten zázrak jménem Zelená úsporám, tak vidíme, že jsme si dali na domy nebezpečný materiál, se kterým budou v budoucnu jen problémy. Zadlužil mnoho lidí, neprospívá zdraví a peníze odtekly do zahraničí. Bravo. Takové šetření se vyplatí.

 

Zdeněk Novák: Dobrá zpráva pro občany, policie chrání jejich majetky

Dne 11.6.2017 proletěla internetovými zprávami informace, že policie zajistila ve vile Radovana Krejčíře v Černošicích youtubery ze skupiny TVTwixx. Ano, jedná se o Radovana Krejčíře, který tuto vilu, za údajných 400 milionů korun, spěšně opustil při domovní prohlídce. Dodnes si mnozí myslí, že utekl jen díky obrovskému úplatku, aby mohl šířit slávu a povědomí o České republice v zahraničí. To se mu dařilo zejména v Jižní Africe, kde byl dlouho na předních stránkách novin pro svoji trestnou činnost včetně vražd. Tak do vily tohoto člověka se vloupala parta mladíků, kteří zcela jistě nechtěli nic ničit či odcizit, jinak by své počínání nedávali na internet. Chtěli taky jen trochu té slávy. To se jim jistě podařilo. Na internetu se následně objevily záběry, jak je policie spoutané nakládá do auta. Prostě dobrá práce.

Občané se mohou radovat, že policie skvěle funguje a brání soukromý majetek a bezpečnost občanů. Obyčejnému občanovi jen v hlavě vrtá červíček pochybností, zda i jeho majetek a jeho bezpečnost je stejnou prioritou policie jako majetek Radovana Krejčíře. Krejčíř má snahu se vrátit do České republiky. Údajně slibuje policii spolupráci. Pokud by se stal jeho návrat s jeho metodami podnikání do Čech realitou, pak by u nás jistě bezpečněji nebylo. Nejeden šikulda či státní úředník by znejistěl a náš domácí klídek by mohla narušit střelba, jako když někdo nemohl vydýchat metody a postupy Františka Mrázka.

Více na http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/473431/krejcirova-vila-zazila-najezd-nenechavcu-urbexeri-prosi-nespojujte-nas-s-nimi.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy

 

Zdeněk Novák: Divíme se, že se někdo diví

V posledních několika letech vídáme v televizi plné lodě a čluny imigrantů z Afriky. Byli jsme přikování k televizi, když byl poslední vrchol imigrace ze Sýrie do Německa, kam se hrnuly statisíce lidí. Hlavu jsme si mohli ukroutit, jak je možné, že takové množství lidí přejde přes několik hranic a nikdo je nezastaví. Šlo přeci o nelegální přechod státních hranic. Pozvání německé kancléřky věci rovněž nepomohlo. O celé této záležitosti toho bylo již hodně napsáno.

Rozhodně však tento problém současným zmírněním nekončí. Lodi stále připlouvají a některé organizace imigranty zachraňují u afrických břehů a následně dopravují do Evropy, zejména do Itálie, kde jejich počet utěšeně, pokud se týče počtu, narůstá. Spíše roste neutěšená situace jak v Itálii, tak v celé Evropě. V tomto ohledu je Evropa skutečně propojená. Trasy, kudy se do Evropy dostávají migranti připomínají slabší či silnější potoky, které se vlévají do rybníku se zapáchající vodou. Evropa, se svým způsobem života a neochotou se obrodit i bránit samu sebe, je však silným magnetem všech těch, co se vydávají na cestu za lepším životem. Bylo již namluveno mnoho o důvodech a příčinách proč se tak děje. Mezi příčinami se uvádí rozvrácení států jako je Libye, Sýrie, Irák, Afgánistán, dále zhoršující se ekonomické podmínky v zemích původu imigrantů globální oteplování a nedostatek vody. Nezanedbatelná je i velká natalita obyvatelstva. Do výčtu je potřeba dodat ještě jeden faktor, který zvedl masu, zejména mladých mužů. Je to připojení k internetu a sociální sítě. Dnes se tyto komunikační a informační prostředky dostávají do každé vesnice v Africe.

Když je chudý, nezaměstnaný a hladový člověk využívá, tak najednou vidí jiný svět. Svět dostatku, blahobytu a životního stylu, o kterém se mu ani nesnilo. Je přirozené, že chce stejně žít a vlastnit to, co vidí. Chce vlastnit a využívat to samé jako Evropani. Když si k tomu přidáme fámy, nedostatečné informace o skutečném životě a plný internet vstřícných odhalených bílých žen tak není demokratická síla, která by imigranta udržela v jeho chýši na vesnici či ve slumy. Jak se potom někdo může divit, že je takový imigrační tlak.

 

Zdeněk Novák: Kdo je to vlastně terorista?

Když otevřete rádio, slyšíte slovo terorista. Otevřete noviny, zase terorista, a v televizi se o nich v každých zprávách dočtete. Jsou všude, aspoň podle komentářů a zpráv ve sdělovacích prostředcích. Rozhodně z toho není dobrý pocit, a kdo má oprávnění na držení zbraně, tak si sáhne k opasku nebo běží do trezoru je zkontrolovat.

Celá tato smršť teroristů ve sdělovacích prostředcích však vede k zamyšlení nad vlastním termínem slova terorismus. Nebudeme se zabývat jeho vznikem a jazykovým výkladem. Ani to přesně nevíme a taky to nemá cenu. 

Tak trochu to vypadá, že terorista je všude, že na nás vyskočí za každým rohem a z každého křoví. V naší zemi to zatím tak jistě není. Zatím zdůrazňování hrozby terorismem pomáhá navyšovat rozpočty ministerstva vnitra a armády. Obecně platí, že kdo se bojí, tak rád schvaluje vydávání peněz na zbrojení a neremcá. Tato shoda pak přes všechny politické strany, vždyť je tady ten terorismus, tak je správné kupovat zbraně proti teroristům, přestože je tady nemáme. Politici a armády vždy musí mít svého nepřítele. Komunismus již není nebezpečný, tak musel vzniknout další nepřítel-terorismus. Co to vlastně je, jak vypadá, kdo nás ohrožuje? V poslední době je nám představen jako fousatý islamista, radikální muslim, který chce narušit naše posvátné západní hodnoty. Málokdo však dokáže tyto hodnoty definovat. Již tady začíná problém.

Další věc je, zda některé z těchto tzv. hodnot lze hodnotami nazývat. Některé spíše ukazují na zcela zdegenerované způsoby našeho společenského života, které si nezaslouží chránit, spíše naopak. Nad některými tzv. hodnotami bychom se měli zamyslet. Je snad správnou hodnotou pornografie, která je v TV či je jí plný internet, a to i v mnoha zvrhlých mutacích? Nebo je to náš sklon k nemírnému požívání alkoholu? Možná je to démon drog užívaných pro zábavu?  Každý si tam může něco dosadit sám. Rozhodně se nemůžeme pyšnit ani 50% rozvodovostí s dopady na děti, koncentrací majetku u pár vyvolených, další a další příklady naší báječné civilizace. 

Když se vrátíme k podstatě terorismu, tak tento termín používali už i nacisté, když partyzán či odbojář udělal akci proti jejich režimu, nevyjímaje atentát na R. Heydricha. Byli to skutečně teroristé čí hrdinové? Každý si odpoví sám.

Na závěr můžeme konstatovat jednu pozitivní věc. Ten, kdo používá metody výbuchů, atentátů, střílení a je označován za teroristu, tak je v ten moment slabší, proto tyto zákeřné metody používá. Až k nám přijde celá konsolidovaná armáda protivníka, tak to bude jistě mnohem hůře zvládnutelná záležitost než jednotlivý teroristický útok. Přestože to zní podivně, buďme rádi za teroristy, poněvadž svojí akcí ukazují svoji stávající slabost a nekoordinovanost.

 

Zdeněk Novák: Nadanýho člověka dole neudržíš

Název článku některému čtenáři možná mluví z duše, filmový fanoušek si vzpomene, že takto se vyjádřil šéf mafiánů ve filmu „Někdo to rád horké“, když posuzoval kvality mafiána se jménem Psí dečka.

Pravdou je, že šikovný a nadaný člověk nepotřebuje žádné formální vzdělání, aby se prosadil. Síla nadání a odhodlání takovému člověku pomůže překonávat všechny překážky a dosáhne svých cílů. Může se jednat o herce, kteří neprošli vzděláním na Damu, a přesto hráli skvěle. Werich s Horníčkem ani Miloš Kopecký nepotřebovali papír k tomu, aby je diváci uznávali jako skvělé herce a lidi, kteří rozdávali radost, zábavu a poučení. Tak to může být i s politiky. Politici nemají speciální školy, a přesto dokáží skvěle řídit státy a určovat směr jejich vývoje. I mezi našimi politiky se najdou ti, kteří nemají dokončené vyskoškolské vzdělání, někteří dokonce ani středoškolské, a přesto zastávají důležité posty. Jsou mezi nimi starostové obcí, primátoři či jejich náměstci a dokonce ministr. Jak je vidět, je možné zastávat důležité posty bez formálního vzdělání. 

V posledních dnech poněkud rozvlnila hladinu našeho politického rybníčku informace, že Jiří Paroubek se chce navrátit do ČSSD, aby ji v její těžké situaci pomohl, bez nároku na nějaký post či místo na kandidátní listině, jak jinak. Když se proti jeho návratu vyslovil náměstek primátorky, přítel Dolínek, tak jej hned Jiří Paroubek napadl, že tento nedouk jeho snahu špatně chápe. Co vedlo Jiřího Paroubka k takovému výroku? Myslí si snad, že politik musí mít aspoň jednu vysokou školu, že pak teprve bude kompetentní? Možná si to skutečně myslí, spíše je to jen uražená ješitnost a pošramocené ego poté, co Dolínek s jeho návratem nesouhlasil.

Na druhou stranu je přeci jen poněkud zarážející, když se ministr Chovanec ke svému titulu Bc raději nehlásí, poněvadž jej získal za podezřelých okolností na právnické fakultě v Plzni. Přesto dokáže zvládat funkci ministra vnitra, volebního manažera i funkci předsedy ČSSD. Tohle by jej na vysoké škole nenaučili. Možná je to v ČSSD výhoda či znak demokratičnosti, když vysoké posty zastávají lidé bez vysoké školy.

Jak je přesvědčivé, když o důležitosti vzdělávání přesvědčuje mládež primátor bez středního vzdělání?  Asi moc ne. Než ztrácet čas ve školní lavici, jak je lepší věnovat se politice, a úspěch se dostaví. Aspoň tento vzor nám dává ministr Chovanec a primátor Plzně Zrzavecký i náměstek primátorky Prahy Dolínek.

  

Zdeněk Novák: Tak trochu šlechtické manýry

Národe jásej a slav, kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář slaví kulatiny. Je mu padesát let.  Někteří lidé, zejména v prestižním postavení mají potřebu udělat trachtaci a prostřednictvím takové trachtace se ukázat. Dát na odiv své možnosti a zároveň světu ukázat s kým se kamarádí. Ukázat, jací jsou chlapáci, a že se jen tak s někým nebudou zahazovat.

Pan kancléř je ostatně zvláštní osoba. Tak trochu tajnosnubná. Nepřiznává své příjmy, nesděluje, kde a jak se dostal ke svému majetku, vily na dobrých adresách nakupuje šikovně-levně. Za ženu získal televizní hvězdu, a přestože nemá bezpečnostní prověrku, tak přesto si dál klidně kancléřuje. Proč ne, když jej prezident drží. Proč tomu tak je, se neví, můžeme se jen dohadovat.  Mynář jako předseda zemanovské strany SPO nezazářil a strana se do parlamentu nedostala. Zemanovi jen přidělává starosti a tiskový Ovčáček má taky plnou pusu práce, když musí odrážet nepříjemné dotazy novinářů na aktivity Mynáře. Kde je ta jeho kvalita a přidaná hodnota, snad ví jen prezident Zeman. Ten nám to zatím neřekl, třeba se to dozvíme později. Zemanova přízeň má taky své limity, Mirek Šlouf by mohl vyprávět. 

Když se vrátíme k Mynářově oslavě, tak ta nebyla z výše uvedených důvodů nijak skromná a v soukromí. Naopak. Pronajal si jížní zahrady Hradu a pozval 200 lidí. Rezervace stála 180 tisíc korun a nějaký ten rautík a je tu 300 tisíc jen to fikne. Proč ne. Po dlouhých tahanicích se novináři Radku Kedroňovi s využitím zákona č.106 podařilo získat výše platů na Hradě. Mynář dostává okolo 120 tisíc korun.  Nezanedbatelné jsou i odměny. Za dobu kancléřování již dosáhly výše několika milionů korun. 

Vzhledem k tak blízkému vztahem s prezidentem, který Mynář má, není divu, že přišlo dost gratulantů, kteří považovali za vhodné poblahopřát tomuto vrchnímu úředníkovi státu. Sestava byla pestrá. Bývalí ministři, představitelé průmyslu, sexuologové  a herci. Samozřejmě přišel i prezident. S taštičkou s dárečkem přikvačil ze sousedního arcibiskupského paláce kardinál Duka. Ten z oslav nevyjde. Je to jen pár dní, kdy gratuloval bývalému prezidentovi V. Klausovi k narozeninám. S ohledem na postavení a vliv přítomných se oslavenec jistě dmul pýchou nad svou důležitostí.  Turisté měli smůlu, do zahrad se nedostali. Plebejec se dostal do šlechtických prostor a začal se chovat jako šlechta.

Jak je vidět, i v demokracii panské a šlechtické manýry přežívají. Jaká asi bude oslava 55.narozenin? S ohledem na věk a zdravotní stav prezidenta se může lehce stát, že po bývalém nepostradatelném kancléři neštěkne ani pes.

 

Zdeněk Novák: Není tady něco špatně?

Když si otevřeme internetové stránky Blesku, tak na nás vyskočí titulek: Vlaďka (53) potřebuje po mozkové obrně invalidní vozík. 400 kilo víček ničemu? Jednomu to nedá a začte se do článku. Žena po mozkové obrně potřebuje nový vozík. Najdou se lidé, kteří jí chtějí pomoci, začnou sbírat víčka od balených vod, limonád a coca col a snaží se jich nasbírat takové množství, aby se za to mohl koupit speciální invalidní vozík v ceně 90 tisíc korum. Cena kilogramu víček je 5,50 za kg. To znamená, že se musí vykoupit 16363 kg, aby se zakoupil potřebný vozík.

Zamyslel se někdo nad množstvím, které to obnáší? Snaživí a soucítící žáci nasbírali podle článku 400 kg, tedy množství víček, které obnáší 2,200 kč. Zbývá tedy ještě 87,800 Kč. Umí si někdo představit tu hromadu organizování, práce a samotných víček, aby se koupil jeden vozík?  Žáci se snaží, mají dobrý pocit, ale je to vlastně nesmysl. Pomoc trpícímu člověku přeci musí být jiná. Studenti a žáci mají studovat a ne vybírat popelnice nebo vypít odpovídající množství coca col, aby nasbírali 1 kg víček za 5,50. Pokud chtějí pomoci, tak by si tu coca colu měli odříct a peníze rovnou dát do pokladničky sbírky nebo jít na brigádu a určitou částkou přispět. Přispět za ně mohou i rodiče.

To hlavní, co je tady špatně je, že postižený člověk musí žebrat o pomůcku a stovky dětí musí vypít obrovské množství nezdravých limonád, nebo místo studování a sportu probírají popelnice a pobíhají po provozovnách s občerstvením a shánějí víčka. Postarat se o své občany je přeci role státu, případně pojišťoven! Většina dětí ráda pomáhá, mají však pomáhat smysluplně, a tato činnost není smysluplná, zejména když se nashromážděná víčka nemohou prodat a zoufalí organizátoři to musí dát do Blesku, aby se odběratel zastyděl. Pak místo pocitu radosti z pomoci je jen pocit zklamání a postoj, že příště nemá cenu nic dělat. Není tady něco špatně?

 

Zdeněk Novák: Padouch nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina

Krásného věku se dožil známý chilský iluzionista s psací potřebou. Václavu Klausovi je 76 let. Požehnaný věk pro otce privatizačního zázraku, otce abolice, která zajistila beztrestnost pro zloděje a tuneláře. 

Lidé si jej za jeho výkony skutečně váží, což je možné doložit fotografiemi z oslavy v jeho institutu na Haspaulce. Že se na fotkách objevují Ladislav Jakl, Jiří Weigl a Petr Hájek není překvapivé, prostě jeho spolupracovníci. Milan Knížák taky je Klausův dlouholetý podporovatel, prostě dva stejní egocentrici. Za další oblast kultury, konkrétně hudbu, zde byli Martin Kratochvíl a Ondřej Hejma. Duchovno zastupoval primas český kardinál Duka. Co jej tak může spojovat s Klausem? O Klausovi se neříká, že by byl často v kostele, v base na Borech s ním taky neseděl. Asi to bude jiná spřízněnost. Oblast vzdělání zastupoval děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík. 

A nyní politika. Fotoaparáty zaznamenaly exministra zahraničních věcí a člena ČSSD Jana Kohouta.  Dále oslavu ozdobila Jana Bobošíková, která má za sebou zkušenost z evropského parlamentu a kandidatury na prezidentku ČR v roce 2008 za KSČM. Co to mělo ze strany komunistů znamenat je těžké pochopit. Bylo to něco tak promyšleného, že to možná sami ani nechápali. Mnohem lépe se chápe přítomnost Petra Nečase a jeho famme fatale Jany Nagyové-Nečasové. Záběry ukazují spokojeného manžela a smějící se manželku. Nejširší úsměv manželka měla při rozhovoru s prezidentem Zemanem, jehož přítomnost zasvěcené nepřekvapuje. Prostě kámoš Václava K.

Nepřekvapilo, že tento žoviální prezident zvesela kouřil Nečasové a ředitelce ERÚ Vitáskové pod nos. Ony jemu možná jen pokuřovaly. Hlavně, že všichni byli spokojeni. I raut byl bohatý. Počasí skvělé, nálada na zahradě bezvadná.

Při sledování těch spokojených tváří pozorovatele jen napadne výrok ze známého českého filmu: Padouch nebo hrdina, všichni jsme jedna rodina.

 

Zdeněk Novák: Návod k tunelování států

Není to žádná novinka, firma Diag Human stála občany našeho státu již 326 milionů korun, které jí byly vyplaceny v roce 1997 za údajně zmařený obchod s krevní plazmou.  Tato částka firmě a panu majiteli Šťávovi nalila krev do žil a v následujících letech pokračovali v soudech s českým státem. Není překvapením, že jim v tomto počínání pomáhá bývalý místopředseda vlády Jan Kalvoda. Byznys je byznys.V roce 2008  arbitráž  přiřkla firmě Diag Human 8 miliard korun. Tak to by byla již pěkná řeka peněz, která by odtekla ze státního rozpočtu. Tuto částku stát odmítl zaplatit.

Další peripetie v kauze nemá cenu popisovat. Jejich obsáhlost odpovídá 25 letům soudních a arbitrážních tahanic. V poslední době se však tento krevní případ dostává opět na veřejnost a do tisku za situace, kdy došlo k obstavení účtů českého státu v lucemburských bankách.  Znepokojující na celé věci je, že se občan, který v konečném důsledku nese finanční tíhu sporu, nikdy pořádně nedozvěděl, jak ke škodě mělo dojít a zejména, jak se prokazovala výše vzniklé škody. Další nepěknou informací je, že se firma Diag Human chce domáhat na českém státu odškodnění za neochránění investice. Takový precedent zde již máme z doby, kdy v souvislosti televizí Nova mělo dojít k porušení mezinárodních dohod na ochranu investic a Česko zaplatilo firmě CME (Lauderovi) 10,4 miliard korun. Je to cena za sledování Železného Novy. To však bylo v dobách, kdy v pokladně státu ještě byly peníze. Dnes tam jsou jen dluhy.

Nejstrašidelnější je představa, kolik takových kostlivců leží u arbitrážních soudů a ve skříním ministerstva financí. Nastala doba, kdy některé firmy a významné státy budou vydělávat jen na takovýchto arbitrážích. Možná i k takovémuto druhu "podnikání" směřuje dohoda TTIP, která je na stole Evropské komise. Ideální zdroj renty a financí bez starostí s lidmi, výrobou a odbytem.  Nová oblast byznysu. Stačí jen ošetřit arbitráže a soudy.  Ideál!!! Ovšem, jak pro koho!!!

 

Zdeněk Novák: Máme litovat B.Sobotku?

Dříve než dáme jasnou odpověď na uvedenou otázku, je jistě vhodné si říci s jakým týmem odcházející předseda spolupracoval.

Jen tak namátkou uvedeme: bývalý premiér Špidla. Schopný, pracovitý, ale poněkud suchý člověk v pozici šéfporadce. Jiří Zimola se svojí odstředivou, dalo by se říci rožmberskou snahou o nezávislou politiku v rámci strany.  Ambiciózní Hašek, který tak pěkně mluví a maže schody. Tejc s výrazným jménem Jeroným, který již nemohl pravděpodobně vydýchat napětí ve straně a svoji porážku v souboji o místopředsednickou funkci s Milanem Chovancem. Když jsme u něj tak tento zrádce zrádců z lánského puče, jak jej ve straně někteří nazývají, je jistě obdivuhodný. Přestože zradil Sobotku, tak jako první z pučistů jej podpořil a stal se za to ministrem vnitra. Obdivuhodná schopnost. Někdo by však řekl, že se jedná o nedostatek morálky, jiný zase, že je to politika. Co takový Milan Urban-odborník na průmysl-bývalý ministr průmysl a obchodu. Jistě schopný, možná všeho. Rozený kamarád s kamarády ve všech politických stranách. Kdyby nebyl ministrem, poslancem a lobbistou, mohl by se živit jako roznašeč pizzy. Tak dobře mu to šlo na dovolené s premiérem Topolánkem v Toskánsku. Nelze zapomenout na nepostradatelného, zejména na pražském magistrátu, odsouzeného Karla Březinu a Petra Hulínského, kteří radili i na ministerstvu školství. To je jen výčet několika z týmu premiéra Sobotky.

Pokud se začalo psát, že v poslední době se Sobotka začal uzavírat ve své kanceláři a nechtěl nic řešit, tak se mu po zážitcích z Hradu a jednání s nervózními spolustraníky, kteří cítí, že přicházejí o moc, nelze divit. Určitě kolem sebe, přes všechny své široké úsměvy, neměl ten správnej tým, jak si kandidáti do voleb v roce 2010 společně pěli. (kdo si tuto kulturní vložku pustí na youtube, tak ji nedokouká z pocitu trapnosti za tyto naše vrcholné politické představitele). Pokud máme odpovědět na otázku, zda litovat či nikoliv Sobotku, tak jednoznačně je třeba říci, že ne.  Byl ve špatné straně, ve straně, která podle hesel měla pracovat pro obyčejné lidi, a přitom její představitelé pracovali pro někoho zcela jiného a hlavně jen pro sebe. Můžeme jej snad přeci jen trochu politovat, poněvadž před několika dny ohlásil odluku od své manželky. Nemáme spíše litovat jeho manželku?

 

Zdeněk Novák: Až mě naštvete, tak to tady prodám

Předtím, než přepustil premiér Sobotka vedení ČSSD a vytvořil triumvirát s Chovancem a Zaorálkem, tak se mu přes všechen zmatek s demisí nedemisí, podařilo odvolat z vlády ministra Babiše. Mohl slavit! Možná i slavil, ale štěstí a delší úspěch mu to nepřineslo. Všechny tahanice s odvoláním vytvářeli tlak nejen na Babiše, ale i na něj. Musel si projít ponížením na Hradě, kde si jej prezident Zeman vychutnával. Když se trochu vžijeme do nepolitika Babiše, který šel do politiky proto, poněvadž jej k tomu dotlačilo svým jednáním pravé spektrum sněmovny, jak sám zpoza řečnického pultu poslancům za ODS sdělil, nebylo to jistě příjemné ani pro něj. Všichni, zejména jeho protivníci se pohoršovali nad jeho podnikatelskými způsoby, včetně danění a čerpání dotací.  Proč se tak podivovali, když právě taková praxe je v podnikatelských kruzích běžná? Všichni se snaží optimalizovat daně a čerpat dotace. Proč se diví příznivci demokracie, volného trhu a liberalismu? To přeci v našich podmínkách k podnikání patří. Pokud se jim nelíbí takové praktiky, tak by měli uvažovat o změně společenského systému! A nejen uvažovat. 

Když se vrátíme k pocitům Babiše při jeho odvolávání, tak není vyloučeno, že uvažoval v kategoriích pomsta, nevděčnost, závist, nevděk a ukřivděnost. Toto všechno mohl cítit. Možná se i dostal do situace, kdy zvažoval, zda měl zapotřebí do té politiky jít. Stále se s někým dohadovat, čelit útokům, odkrývat způsoby svého podnikání a formálně se odstřihnout od Agrofertu, svého dítěte, který ovládá.  Přesně nevíme, kolik vlastní firem, kolik zaměstnává zaměstnanců a v kolika výrobních podnicích. Rovněž se neví, kolik vlastní hektarů půdy. Jistě hodně a jedná se o mimořádný výrobní celek. Nyní si představme, že toto vše prodá cizímu kapitálu. Jedním podpisem změní toto obrovské vlastnictví majitele a místo Babiše bude vlastníkem katarský šejch či saúdský státní investiční fond.  Kam taková změna vlastníka povede si jistě každý dokáže představit sám.

Ti, kteří porovnávali fotografie Babiše před tím než šel do politiky a nyní, tak musí konstatovat, že rozhodně nevypadá lépe. Nadhozená varianta není v budoucnosti nereálná. Majetkové přesuny půdy a výrobních podniků do cizích rukou rozhodně nejsou ve prospěch občanů! Co bude naše? Dluhy?

 

Zdeněk Novák: Zlatá, vlastně lithiová horečka v Česku - čí bude zisk?

Začíná se intenzivně mluvit o lithiu. Jsou jej plné noviny, televize, pořádají se semináře v parlamentu. Vypadá to, že lithium je zlato 21. století. Jeho cena raketově roste a pro nás je podstatné, že se nachází na našem území.  V našem případě se mluví o 7 mil.tun lithiového karbonátu 656 mil tun lithiové rudy. Může to být více nebo méně. Není to podstatné. Podstatné je, že je ho významné množství, a že lithium, které si málokdo pamatuje z hodin chemie, je významnou surovinou pro akumulátory, které jsou zase spojené elektrifikací automobilového průmyslu či s jiným využitím skladování elektrické energie. Může roztočit náš průmysl a pomoci občanům při vytváření zaměstnaneckých míst. Je zde však nebezpečí, a to reálné. Když se podíváme do minulosti tak vidíme, s jakou lehkostí se naše minulé vlády zbavovaly našeho rodinného stříbra-průmyslu, surovin a páteřní infrastruktury, a pomáhali vytvářet zisky a renty spekulantům, podvodníkům a zahraničním firmám, v kterých měly mnohokrát podíly ti výše jmenovaní. K tomu se jistě schyluje i nyní. Tomu je však třeba zabránit! Těžbu musí provádět státní společnost pod přísnou kontrolou!

Když se podíváme do historie, tak většinu z nás možná překvapí, že náš stát od dávných dob byl postaven na těžbě zlata, stříbra, cínu a železné rudy. Těžba v Kutné Hoře pomohla Přemyslovcům i Lucemburkům k získání vlivu v Evropě.  Už to vypadalo, že s OKD s těžbou na našem území končíme a budeme jen montovnou pro automobilový průmysl.  Ruleta života nám nyní přináší další příležitost. Využijeme ji? Zneužije ji někdo? Čí bude zisk? Zkušenosti s OKD, MÚS a plzeňskou škodovkou by nás však měly poučit a nedopustit opakování!

Lithium může však být nejen požehnáním, ale i prokletím. Stačí se podívat na území, kde se dříve těžily suroviny. Současný pohled je smutný a skličující. Kde je blahobyt Manausu? Kde je blahobyt Potosí?  Kde je blahobyt Ostravy? Musíme se zasadit o to, aby tomu u nás bylo jinak. Zisk se musí dostat do pokladny státu a využít pro potřeby občanů!

Kromě výše uvedených nebezpečích hrozí, přestože se k tomu nyní nikdo nehlásí, kdyby se náhodou naši krajané ze sudetoněmeckého spolku, se kterým se tak kamarádí představitelé KDÚ-ČSL, rozpomněli, že Krušné hory obývali a opět změnili stanovy spolku. Dáme se překvapit tím, jakou mají paměť a zda se náhodou zase stanovy spolku nezmění. No, raději ne. To by bylo po kamarádství.

 

Zdeněk Novák: Jsme tak přející

Dne 10.5.2017 proběhla mimořádná schůze k vládní krizi, kterou navrhla ODS. Před schválením programu schůze, která se měla týkat zneužívání pravomoci ministra Babiše, byla příležitost, aby na sebe mohli představitelé politických stran kydat špínu a přesvědčovat veřejnost o svých pravdách. 

Vystoupení byla plná rozhořčení, pravdy, moudrosti ale i nenávisti. Většina těch, co tak pěkně kydali špínu a naváželi se do svých spoluobčanů-oponentů či nepřátel, měla na klopě žlutou kytičku, kterou si cestou do sněmovny zakoupili jako podporu Českého dne proti rakovině. Kdo ji ten den neměl, mohl si připadat jako vyvrhel společnosti a někteří se za to možná styděli. Stydět se však měli více za svá vystoupení za řečnickým pultem. Zejména ti, kteří mají sami máslo na hlavě.

Hříchy pana Babiše se nám možná časem rozkryjí, kydající poslanci, kteří obětovali svých pár desítek korun za kytičku s potřebou ukázat, že se řadí  mezi slušné, přející a empatické lidi, tyto své charakterové přednosti ve sněmovně však nepředvedli. Svůj čas a energii měli spíše věnovat těm zákonům, které by nemocným rakovinou skutečně systémově pomohly a nebylo by zapotřebí potřebné prostředky vyžebrávat prodáváním žlutých kytiček.

 

Zdeněk Novák: Bída soudnictví, ústavy a zákonů

Kdo se díval na DVTV dne 24.4. 2017 na rozhovor s předsedou Ústavního soudu, tak jistě propadl silné depresi. Podle jeho vyjádření něco nefunguje, je to zřejmé u významných a složitějších kauz (Rath, Nečasová,Nečesaný). Konstatuje, že i vyšetřování trvalo neúměrnou dobu. Někde je zakopaný pes a něco někde nefunguje tak jak má. Justice je nejistá, případy se táhnou léta a rozhodnutí jsou nepředvídatelná. Současně konstatuje, že obvinění nejsou žádní chudáci a mohou si zajistit dobré právníky. Řekl, že nemůže nevidět, že si ve vyspělých demokraciích si s korupcí již poradili. U nás je běžné, že se proti sobě objeví 2 znalecké posudky, které jsou naprosto protichůdné, takže je evidentní, že jeden je zmanipulovaný.

JUDr. Rychetský nám sděluje, že mnohem větší formalismus než v trestním právu je v právu civilním. Uvádí příklad chudáka, kterého exekuce vyloučí ze společnosti. Tomu pomáhají dobře rozsudky pro zmeškání a elektronické platební rozkazy se šibeniční lhůtou odvolání.Současný trestní řád má rozkošatělou podobu, že toho zkušební obhájci dokáží dobře využívat. Naše justice má problémy. Problémem je zejména nepředvídatelnost a délka řízení. Osmdesát procent případů jsou ty, které ani soudce viděl. Dělají je soudní úředníci nebo se jedná o bagatelní tresty. Ty jsou vyřízeny rychle, ale ty složité trvají nepřiměřeně dlouho.

Aby té skepse nebylo dost, tak dalším důvodem k zamyšlení o našem právním systému je současná demise -nedemise vlády.

Řeší se výklad Ústavy ústavy a to, jestli demisí premiéra skutečně končí celá vláda. Jak řekl ministr Chovanec "Za nás jednoznačně ano - odchodem premiéra končí celá vláda bez jakýchkoli debat. Pokud Pražský hrad nebo někteří právníci říkají něco jiného, je třeba věc osvětlit předtím, než demise nastane." Chovanec svůj názor podepřel stanoviskem Elišky Wagnerové, která potvrzuje verzi ČSSD. "Stanovisko Elišky Wagnerové, které věřím jako bývalé ústavní soudkyni, je jednoznačné. Odchodem premiéra končí celá vláda, o tom není sporu," dodal.

Další právníci, mezi kterými se skví současný rektor VŠ K.Engliše a odborník na amnestie Zdeněk Koudelka však mají jiný názor, a to, že může dojít jen k demisi premiéra a vláda po doplnění může fungovat dál. Jedním z jejich argumentů je, že vláda je kolektivní orgán a premiér bez vlády nemůže sám o demisi rozhodnout.

A to jsou jen některé názory a výklady Ústavy. Může jich být nepřeberné množství.

Aby odborných názorů nebylo málo, vyslovil se k justici i advokát Tomáš Sokol v souvislosti s milostí pro Kajínka. Počínání prezidenta Miloše Zemana, nejen v kauze Jiřího Kajínka, budí prý podezření, že nedůvěřuje justici jako celku. Prezident patří k moci výkonné a není dobře, když jedna složka státní moci zpochybňuje jinou, míní Sokol. Ve světě, kde už moc jistot nefunguje, je vcelku pitomost zpochybňovat nepodloženě i ty jistoty, které ještě existují, namítá advokát. Jistota možná byla, že když si vzal lump Tomáše Sokola jako obhájce, tak měl poměrně velkou jistotu, že nebude odsouzen. Takové jistoty by skutečně neměli existovat, pane Sokole! Tohle není spravedlnost pro občany a v zájmu občanů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ve státě, který si říká právní, pokud chce existovat, to nemůže takto dále pokračovat. Pokud vymahatelnost práva, zejména u důležitých případů, které se týkají bohatých a vlivných lidí, nefunguje, přestanou občané tomuto systému důvěřovat a budou hledat nápravu, jakoukoliv. Ta však nemusí být zákonitě lepší. Zkorumpovaný a zdegenerovaný systém však již nemá proti nemoci korupce protilátky.

P.S. Nejvyšší soud nařídil bez zdůvodnění dne 27.4.2017 propustit z vězení litoměřického exsoudce Josefa Knotka, který byl odsouzen za korupci na 5,5 let.

 

Zdeněk Novák: Když jedete z kopce, tak přidejte

Tak nám proběhly ve Francii volby. Kdyby byl autor článku významným politikem, tak by co nejdříve a nejlépe ještě před vyhlášením oficiálních výsledků voleb, gratuloval telefonicky vítězi, kterým se stal údajný centrista Macron.

Macron se vycentroval poměrně rychle. Během svých angažmá ve vládě pod údajným socialistickým prezidentem Hollandem a v investiční bance Rotschield pochopil, že společnost má tendenci se vycentrovávat. Pochopil, že dlouhodobě nemá ráda žádné extrémy. Dále pochopil, nebo ti co jej vytvořili, že je třeba strašit společnost tím, že extrémy jsou nebezpečné a škodlivé. K takovému strašení jistě použil peníze těch, kteří jej živili a vytvořili. Založit hnutí, dostat se do médií, do diskuzí u kávy, a za necelý rok od založení vyhrát volby, jistě stojí pár euro. Nepochopil však, že první kolo voleb vyjádřilo obavy Francouzů na současnou situaci v zemi a v Evropské unii. Nebere v potaz obavy lidí z budoucnosti.

Lid dobře cítí přicházející nebezpečí. Záleží samozřejmě na společenském postavení a finančním zázemí. Ti, kteří mají své hmotné jistoty se v současné době tolik nebojí jako ti, co přicházejí o práci díky globalizaci a migraci. To je však dočasné. Nový prezident je zastáncem Evropské unie, unie, která své problémy chce řešit větší a rychlejší integrací. Takový postup připomíná cyklistu, který je tak nadšen jízdou z kopce, a rozhledem po krajině, že stále více šlape do pedálů a nevšimne si, že kousek před ním je ostrá zatáčka a pod ní propast.

S přicházejícími problémy může přijít rychle doba, kdy se z údajné pravicové extremistky Le Penové může stát hodná paní, umírněná centristka a z prezidenta Macrona extrémní globální nepřítel národa.

 

Zdeněk Novák: ČESKO JIŽ NENÍ ROZVINUTÁ ZEMĚ

Když si český občan přečte tuto zprávu, kterou vydala banka JP Morgan, tak jej to poněkud znejistí. Po 27 letech budování kapitalismu jsme opět rozvíjející se země. Možná to někomu hlava nebere. Privatizovali jsme co se dalo. Umožnili jsme vstup zahraničním investorům mezi nimiž bylo velké množství spekulantů. Státní dluh nám překročil bilion a půl korun a jsme zase rozvíjející se ekonomika. Aby to banka dorazila tak konstatuje, že máme malou produktivitu práce.

To je téma, ke kterému by se mohli vyjádřit dělníci ve fabrikách, zda mohou pracovat 3x rychleji než třeba v Německu. Ti co tam pracovali tak tvrdí, že se tam pracuje stejně. Jak vysvětlit řidiči, že má být 3x rychlejší když musí taky spát a nemůže jezdit 24 hodin vkuse a to jej ještě omezuje evropská legislativa. Možná by měli být rychlejší politici ve sněmovně, ale to by byla úplná katastrofa. Už nyní ze sněmovny padá takové množství nekvalitní legislativy, že to ani ministerstva nejsou schopná zpracovat. Zde by možná stačilo, aby ta práce byla kvalitnější. To však na měřítka produktivity nemá vliv.

Ránu tomu dali analytici, kteří tvrdí, že je to vlastně dobrá zpráva. Když si toto jejich tvrzení rozebereme, tak zjistíme, že banka JP Morgan se zaměřuje na obchody s dluhopisy. Vezmeme v potaz informaci, že na našem rozvíjejícím se zařazení má vliv slabá koruna, kterou tak usilovně drží ČNB a stálo to již 900 miliard korun. Všechno toto počínání vede k tlaku spekulantů na nákup dluhopisů našeho státu. Pokud ČNB neustoupí ze strategie tištění peněz tak se rozjede pěkná lavina spekulativních transakcí, která je již tak vysoká.

Závěr je jasný. Pár vývozců vydělá, český stát prodělá a jacKpot budou držet spekulanti z JP Morgan a další jejich kamarádi z Wall Streetu.

 

Zdeněk Novák: LOUTKA

Máme tady další schopnou loutku.

Tak v neděli 23.4.2017 proběhlo první kolo prezidentských voleb ve Francii, které byly dlouho očekávané, rozebírané ze všech stran a taky obávané. Mají punc vzpoury občanů proti stávajícím poměrům. Zcela propadly socialisté a republikáni. Přece jen 60 let unaví a z politiků těchto zavedených stran se stali tlustí kapři, kteří si zvykli na pravidelné a stále větší dávky krmiva.

Období před volbami bylo zajímavé a napínavé až do poslední chvíle. Agentury předvídaly boj 4 kandidátů s nepatrným rozdílem hlasů. To se taky potvrdilo. Rozdíly této čtveřice byly nepatrné a mezi prvním a čtvrtým byly pouze 4 procentní body. Když se podíváme na 21 procent M.Le Penn, tak to není až takové překvapení. Již od loňského roku byla horkou favoritkou, možná i proto, aby se aktivizovali voliči proti této kandidátce údajné extrémní pravice, kterou však volilo nemalé množství dělníků, zemědělců a zaměstnanců.

M.Le Penn je kandidátkou strany, která ve Francii působí desíky let a v posledních letech její vliv roste nepřímou úměrou s tím, jak si zavedené strany neuměly poradit s narůstajícími problémy ve společnosti. Druhý úspěšnější kandidát Macron má za sebou roční budování hnutí Vpřed. Jak může někdo, kdo nedeklaruje velký majetek, dosáhnout takového úspěchu bez organizačního zázemí strany Socialistické strany, kterou opustil? O těchto těžkostech by jistě mohl mluvit A.Babiš, který něco podobného buduje v Česku. Ani on, v mnohem menší zemi, nepostupoval tak rychle, jako současná hvězda voleb. K charismatu, znalostem a zkušenostem, které získal do svých 39 let jistě potřeboval i peníze. Konspirátoři jistě budou pracovat s verzí, že za jeho vytipováním a následným úspěchem stojí židovské peníze.

Financial Times nás informoval o tom, že Macron pracoval pro investiční banku Rothschildů. Dokonce se dozvídáme, že nedostatek odborností suploval svými kontakty ve vládě. Macron totiž působil i jako ekonomický poradce prezidenta Hollanda. Jde s ním i zvěst, že s každým vycházel.

Možná je to všechno spekulace či konspirace, ale máme zde opět schopného mladíka, který je napojen na banky a chce dělat změnu stávajícího systému. Není to protimluv? Není to náhodou šikovné manipulování občany? Není to další šachová partie globálních finančních elit, které si potřebují zajistit pokračování stávajícího systému, který jim tolik vyhovuje a tolik škodí běžným občanům? Nepřipomíná Vám tento příběh příběh jiného schopného mladíka v USA, který se jmenoval Barack Obama?

24.4.2017

 
 

Zdeněk Novák: DOBROVOLNÉ KVÓTY MIGRANTŮ

Pokrytectví je všeobecně uznávaná charakterová vada. Vada, která jeho nositeli umožňuje kličkovat a nastavovat plášť větru podle potřeby a osobního prospěchu.

Vzhledem k růstu migrace v posledních letech do Evropy, roste nervozita a s ní tlak západních zemí na ostatní země EU, kam migranti nesměrují, aby došlo k přerozdělení migrantů. Když se vžijeme do kůže takového migranta, tak je zcela jasné, jakou cílovou zemi si zvolí. Je to přece ta země, jejíž kancléřka jej pozve a jako o hosta se postará, tak jak je v muslimských kulturách zvykem. Dá mu základní prostředky k živobytí- ubytování, sociální dávky a zdravotní péči. Když takové dávky činí v základu 840 Euro jako v Rakousku a jsou ještě navyšovány podle počtu dětí, tak proč by šel pozvaný imigrant do země, kde takové zajištění nemá?

Samozřejmě, že bude uvažovat i o Česku když tam dostane stejné zajištění. To by ovšem byla pěkná rána do motivace našich občanů, kdyby takový imigrant dostával dávky stejné jako je průměrný plat. K tomu nás samozřejmě může EU dotlačit vydíráním, že nám omezí přísun prostředků z eurofondů či finančními sankcemi za každého nepřijatého imigranta. To je situace, ve které se nachází naše vláda. Ví, že občané nechtějí imigranty, že se bojí o svou bezpečnost v budoucnu. Vláda je pod tlakem Evropské komise a proto dělá před občany svaly. Ministr Chovanec zahájil volební kampaň a ukazuje se s winčestrovkou a navrhuje ústavní zákon o držení zbraní. Ta samá vláda zároveň schvaluje vyčlenění 600 milionů korun na integraci 6 tisíc imigrantů.

Takže zpět k tomu pokrytectví-udělat pěkně ramena, ukázat veřejnosti jak jsem statečný, že určenou kvótu imigrantů nepřijmu a pak si jich dobrovolně vezmu víc. Pokud se na tento imigrantský pokrytecký přistup vlády kývne, tak se vlak rozjede a již nepůjde zastavit. Stane se z toho norma, mechanismus, džin bude vypuštěn. Džin nenávisti, rasismu, nespravedlnosti, zmatků. O to možná právě jde, aby se národní či stabilizované státy propadly do chaosu. Takového chaosu může někdo skvěle využívat k vydělávání,ovládání či vykořisťování.

 

 Zdeněk Novák: MODERNIZACE POČESKU

Tak prý čeští poslanci tlačí na vládu, aby začala stavět rychlovlaky ne v roce 2035, jak je naplánováno, ale už v roce 2025. K tomuto přijali i usnesení. Sláva, konečně se bude něco dít. Bude se plánovat, projektovat a stavět a pak ten krásný pocit z kvalitního rychlého vlaku, který bude jezdit rychlostí 300 km za hodinu. Už nyní se můžeme těšit, že budeme ve Vídni za hodinu a to nás ještě bude zdržovat zastávka v Brně.

Když však vydýcháme tuto radostnou představu a začneme poněkud přemýšlet, tak nás ta radost dost rychle přejde. Stačí skutečně jedno takové usnesení sněmovny k tomu, aby se skutečně začalo stavět? Nejme v Čechách, kde se ne zrovna dlouhá dálnice staví desítky let? Co ty poznámky poslanců, že dýcháme s velkých odstupem Evropě na záda? Proč říkají, že jsme nevyužili těch posledních 27 let? Co ta informace, že rychlost současných tratí je na 160 km za hodinu s dovětkem, že až se vybuduje ejpovický koridor, že to bude 200 km za hodinu?

A můžeme chladnout dál. V televizním pořadu z archivu České televize byl šot z roku 1957, kdy byl zahájen provoz rychlíku Windobona mezi Berlínem , Prahou a Vídní. Ten chlad způsobila informace o rychlosti tohoto rychlíku. Dosahovala 160 km za hodinu. Z toho plyne, že jsme se po 60 letech a budování koridorů dostali na stejnou rychlost! Kde je tedy nějaký pokrok? Možná ten pokrok vidí projektanti a stavitelé v tom, že místo nádraží na hlavních tratích, kde se v zimě topilo a lidé měli odpovídající zázemí při čekání na vlak, zřídili tramvajové přístřešky, kde v mrazu a za deště nikdo nevydrží. Zejména ne při zpoždění vlaku. Tohle asi pokrok není!

Pokud si chcete ještě více zkazit náladu, tak se můžeme projet německými a francouzskými rychlíky. Dívat se do Japonska a Číny bych vůbec nedoporučoval. Pokud se bavíme o pokroku, tak před 60 lety se z Pekingu do Lhasy jelo na jakovi několik měsíců. Nyní mnohatisícikilometrová vzdálenost trvá 2 dny a při cestě se překonává 675 mostů. Až někdy postavíme tu naší vysokorychlostní železnici, tak Čínané budou pěstovat rýži na Venuši, a to ve velkém.